Avšak v Duchu Svatém je vesmír vyvýšen a rodí Království Boží, vzkříšený Kristus je přítomný, evangelium je silou života, církev znamená společenství Nejsvětější Trojice, autorita je službou, která přináší svobodu, misie je sesláním Ducha Svatého, liturgie je tím, co se v ní slaví.“
Při mši se Duch Svatý vzývá, aby způsobil, že naše slavení eucharistie nebude jen vzpomínkou na to, co Ježíš při poslední večeři učinil, ale zpřítomněním jeho oběti na kříži. Na oltáři se odehrává děj, který se tenkrát stal na Golgotě. Při četbě Písma je věcí Ducha, abychom se nesetkali jen s historickým textem, ale se živým Božím slovem. Při udělování svátostí se jen nevzpomíná na to, jak je Pán ustanovil, ale prožívá jeho přítomná milost. Duch Svatý se stará o to, aby nám Kristus nebyl vzdálen dvěma tisíci lety, ale byl přítomen teď a tady. Způsobuje, že nezůstáváme sirotky.
Z článku P. Pavla Petrašovského v Perspektivách 19/2023.