Aničko, kdy jsi dostala svůj první foťák? Byl na film nebo už digitální? Jaké značky je ten aktuální?
Už ani nevím, jak to přesně bylo. Vždy jsme doma nějaký foťák měli. Zprvu fotil jen táta, pak jsme se postupně přidávali i my s bratry. První foťák, který se mi ocitl v rukách, jako můj, byl reklamní. Mohlo mi být tak 12 let. Film na 30 snímků jsem vyfotila na chalupě obratem. Fotila jsem bratrance, sestřenici a mladšího bratra v různých zákoutích zahrady a okolí... Nikdy už jsem do něj žádný film nevložila a fotila zas jen rodinným. Až po letech přišel první kompakt, pak zrcadlovka. Držím se značky Canon.
Máš své album na fotky? Jak často si v něm fotky prohlížíš a jak pravidelně nové fotky přidáváš?
Album nemám. Tedy existuje fotogalerie na webu, kam jsem dříve dávala fotky z různých akcí. Už se tak ale několik let neděje. Aktuálně zpracovávám jen fotky, které posílám dál. To je ale vesměs vše, co fotím…
Pamatuješ si, kdy se objevila tvoje první fotka ve Fchodovinách?
Přesně už nevím. Myslím, že zpočátku se občas něco objevilo v rámci KSK akcí. Pravidelné přispívání pak přišlo asi až v roce 2009.
Když jsi s focením pro farnost začínala, měla jsi trému, nestyděla ses například při mši být více lidem na očích?
Jasně, že jsem se styděla. Jsem velká trémistka. Hlavně jsem v té době hrozně nechtěla fotit lidi, nešlo mi to. Zaměřovala jsem se spíš na broučky a kytičky… Postupně to ale přešlo v rutinu. Jsou záběry, při kterých člověk musí vystoupit ze stínu, ač se v něm stále snažím schovávat...
Máš své oblíbené akce, které ráda kvůli focení navštěvuješ?
Mám oblíbené akce, které ráda navštěvuju, ale ne kvůli focení. Naopak je fajn, když fotit nemusím… Patří mezi ně např. Farní den, ale i různá kulturní vystoupení.
Stává se ti, že tě zvou i jiné farnosti nebo lidé na nějakou svou soukromou akci kvůli focení?
Stává. Ale jen zřídka na to kývnu. Většinou už to není v mých časových možnostech.
Jak dlouho ti trvá například po prvním svatém přijímání vybrat správné fotky a poslat je grafikovi na výběr pro Fchodoviny?
Zrovna první svaté přijímání je docela oříšek. Kdyby šlo jen o fotky do Fchodovin, je za chvilku hotovo. Ani bych toho tolik nefotila. Protože se ale fotí do rodinného alba každého dítka, trvá to mnohem déle. Ale je pravda, že pro Fchodoviny dělám výběr přednostně.
Máš před sebou vizi, kam by ses chtěla ještě v této službě posunout? Neláká tě třeba kamera?
Naopak. Ráda bych se v této službě upozadila. Naštěstí už nějakou dobu nejsem jediná, kdo je ochotný fotit pro farnost. Nicméně pár dalších fotografů by se hodilo. Snažím-li se vše oběhnout, nezbývá mi už moc času a sil na zpracovávání. Bohatě by mi stačila jedna akce měsíčně, kterou bych měla fotit. Ze zbylých bych pak jen fotky sesbírala a rozdistribuovala dál (Fchodoviny, web, …). To se zatím tak, jak bych si představovala, nedaří. Nadějní fotografové, hlaste se!
Kromě služby kolem focení tě vídáme hodně kolem KSK. Od jakého roku v něm působíš a co všechno jsi dělala? Vím o organizaci mikulášských nadílek…
KSK, přesněji KSK Praha, z.s., je nezisková organizace, která působí při farnosti a pracuje s mládeží od roku 2005. Pod zkratkou se skrývá Křesťanský sportovně kulturní klub. Nejsem zrovna sportovní nadšenec, tak jsem zprvu jen nakukovala pod pokličku skrz kulturní akce a akce pro veřejnost – s foťákem. Sem tam jsem si střihla roli anděla (Pašije, Mikulášská) či obsluhu stanoviště na dětských akcích. Členem jsem být nechtěla, bohatě mi stačil skautský oddíl. Postupně jsem do toho ale začala moc mluvit, tak už nebylo zbytí... Dnes se starám o zázemí a komunikaci (vnitřní i vnější). A ano, před pár lety jsem po Jardovi převzala organizaci Mikulášské nadílky. Vždy jí mám celý podzim plnou hlavu. Jsem ráda, že se při ní mohou při pořádání sejít různé sekce KSK a zároveň se přidá i vícero dobrovolníků z farnosti. Bez tolika schopných a ochotných duší by se nemohla pořádat v takovém rozsahu – pro děti z celého Jižního Města.
Neodmyslitelně k tobě patří také skaut. Kam jsi chodila a kde jsi pak byla (nebo ještě jsi) jako vedoucí?
Skautsky jsem vyrostla a začala s vedením dětí na Vyšehradě, v tehdejším středisku Lux. To se v roce 2006 sloučilo se střediskem Maják na Vinohradech. Prvních pár let jsem tam ještě vedla světlušky (holky 1. stupně ZŠ), ale postupem času jsem se přesunula v hierarchii výš, blíže k byrokracii, popř. pořádání větších akcí či akcí pro vedoucí. Děti už nevedu.
Chceš nám prozradit i něco o sobě? Kde ses narodila? Kolik máš sourozenců?
Narodila jsem se v Praze, a zde na Jižním Městě i vyrostla. Mám 3 bratry. Dva starší a jednoho mladšího.
Jakou jsi vystudovala školu a jaká je tvá profese?
Vystudovala jsem Učitelství pro mateřské školy na UPOL v Olomouci a jsem učitelkou ve školce.
Když ti zbude nějaký čas pro sebe, co ráda děláš nebo co bys ráda dělala? Jaké jsou tvé jiné koníčky a záliby?
Nic. Někdy jsem ráda, že nemusím vůbec nic. Když se času najde víc, trávím čas s dětmi (hlavně kmotřenci), snažím se sejít s někým, koho už jsem dlouho neviděla, nebo skládám puzzle. A ráda bych se zas vrátila k focení bez lidí, v přírodě…
Vyrůstala jsi ve věřící rodině, kdy se tvá víra přeměnila na osobní vztah s Bohem? Bylo to během přípravy na biřmování?
Ano, víra mě provází od malička. A ano, příprava na biřmování byla intenzivní a tehdy došlo k různým prozřením.
Jezdíš na nějaké duchovní akce? Co tvou víru posiluje a vztah k Bohu prohlubuje?
Dřív jsem jezdila víc. Na různá křesťanská setkání mládeže. Měli jsme také skautské exercicie, KSK rekolekce, ale v posledních letech se nekonají.
Aktuálně mi pomáhá hlavně práce. Děti svou bezprostředností donutí člověka se víc zamýšlet. A pak taky pořádání různých akcí. Od první vize k uskutečnění je to kus cesty, která se všemožně klikatí a ohýbá, tu a tam i přistane nějaká překážka. Tehdy pociťuji Boží blízkost v každém, kdo se mihne okolo, protože díky nim cesta dostane určitý směr, a nakonec to klapne.
Jaké máš oblíbené knížky, filmy?
Z knížek třeba Quo vadis, Příběh jedné duše nebo Popoupo. Z filmů např. Na vrchol, Letopisy Narnie, Tři oříšky pro Popelku.
Máš nějaké pasáže (příběhy) v Bibli, ke kterým se ráda vracíš? Jaký je tvůj „milovaný“ světec?
Mám ráda podobenství. Pak mě už od mala uchvacuje příběh ze Starého zákona o dvou ženách, které se přetahují o dítě (1Kr 3,16 – 28). Také Žalmy si ráda pročítám – 139, 144, …
Mou oblíbenkyní a biřmovací patronkou je sv. Terezie z Lisieux.
Co bys nám chtěla o sobě ještě přidat?
Radujte se :)
Aničko, děkuji ti za rozhovora také za tvou mnohaletou obětavou službu pro naši farnost. Díky ti také za každý úsměv, bez kterého si tě už ani neumíme představit. Přejeme ti, ať tě vždy baví a naplňuje vše, co děláš.
Katka
