Alena Balcarová: Má cesta za Láskou nad všechnu lásku

 Alena Balcarová: Má cesta za Láskou nad všechnu lásku
1. 3. 2021, 08:30 | Doporučit

Paní Alena Balcarová, rozená Hejnová, do naší farnosti přišla relativně nedávno. Máme ji především spojenou s jejím nezaměnitelným stylem lektorování při nedělních mší svatých.

Paní Aleno, na úvod se zeptám, kdy to tedy bylo a jak se to stalo, že jste začala chodit do naší farnosti a jestli bydlíte na Jižním Městě.

Sestěhovali jsme se s rodinou dcery a ochrnutou vnučkou do bezbariérového domu pro vozíčkáře v „horních" Kunraticích asi před 12ti lety. Zprvu jsem byla pastoračně vytížená v Sokolově a v Praze jsem preferovala sv. Havla (který byl jednak naším rodovým kostelem, a také v něm dnes po navrácení kostela Karmelu slouží karmelitánští kněží). V září 2012 jsem končila službu v Sokolově a více bývala v Praze. Tehdy jsem ocenila KCMT s jejím nově ustanoveným administrátorem. Dnes bydlím v „dolních" Kunraticích.

Se starší sestrou Ivanou, 1949

 

Kde a kdy jste se narodila? Vyrůstala jste v katolické nebo věřící rodině? Máte sourozence? Kolikátá jste narozená?

Narodila jsem se v Praze v létě 1948 jako prostřední ze tří dětí. Mám starší sestru a mladšího bratra, který ale již zemřel. Tatínek byl římský katolík, maminka byla pokřtěna těsně před smrtí. Ale mne křtili a biřmovali řeckokatolickým ritem už v 5ti dnech mého života. (Tato církev byla v r. 1950 zakázaná až do 60tých let.)

 

Jak došlo k tomu, že jste se ocitli v disentu?

V podstatě asi u mě v okamžiku začínající normalizace. Jinak postupnými kroky, kdy jsem se nechtěla podřídit „úlitbám“ režimu. V okamžiku sebrání pasu v roce 1975 už natvrdo. 

 

Na kterou střední (popř. vysokou) školu směřovaly Vaše kroky?

Studovala jsem na Střední zdravotnické škole Košinka v Praze. Dále pak vysokou školu Komenského a Husovu teologickou fakultu v Praze a podzemní univerzitu („létající univerzitu") a Teologickou fakultu JČU.

 

Proč jste nestudovala na Katolické teologické fakultě?

V té době to už nešlo, jedině kam jsem mohla nastoupit, byla Komenského teologická fakulta v Praze (Církev Českobratrská evangelická) a později jsem přestoupila na Husovo teologickou fakultu.

 

Jak probíhalo studium na podzemní univerzitě? Můžete jmenovat nějaké učitele? Asi nějakou představu máme, ale můžete nám ji více upřesnit?

Výuka v podzemí se realizovala v bytech, poskytla jsem i svůj pražský byt a písemně s Cambridge University. Tam jsme byli napojeni na program koleje sv. Kateřiny. Přednášející přijížděli ze zahraničí (vše tajně). V Čechách nás vyučovali: Hebrejské myšlení - Milan Balabán, Předsokratiky a řečtinu - Petr Rezek, Filosofii - Láďa Hejdánek, Pastorálku - Jakub Trojan a Alfréd Kocáb, Dějiny umění se přednášely u Havlů a přednášející se střídali - Češi a cizinci.

 

V jakém oboru jste byla zaměstnána? 

1.zprava - první zaměstnání, 1968

Kvůli našemu postavení disidentů, jsem vystřídala mnoho zaměstnání. 
Nejdříve jsem byla jako zdravotní sestra v jeslích, to až do roku1969. Pak vždy o prázdninách (3 – 4 měsíce v roce) v Psychiatrické léčebně Bohnice jako sestra. Nakonec, po odnětí st. souhlasu, jsem krátce vyučovala zdravotní výchovu v OÚNZ 9. Dva roky jsem pracovala jako kazatelka z povolání Církve Československé husitské ve farnosti Jilemnice (Poniklá, Rokytnice n/J ). Po odebrání státního souhlasu jsem již v profesi nepůsobila.

 

Co Vás lákalo být kazatelkou? Byla jste přece katolička.

Už na zdravotní škole kolem mě byly holky, se kterými jsem si vyprávěla a oni mě poslouchaly. Říkala jsem si, že je to divné, že mě poslouchají. Představitel CČH mě během studia vyhledal, jestli bych tam v horách nechtěla dělat kazatelku. Předtím jsme tam byli na tajném mezinárodním setkání, a já si ty Krkonoše procházela a říkala jsem si, tady bych chtěla bydlet. Za dva měsíce přišla nabídka…

 

Kde jste pracovala potom?

Nějaký čas jsem byla do roku 1982 uklízečkou domů OPBH Praha. Pak jsme s manželem (který současně dojížděl do Prahy topit v kotelnách) pracovali jako chovatelé koní, ovcí a psů.
Po převratu jsem obdržela kanonickou misi pro výuku náboženství (ČB biskupství), po ukončení TF JČU, též pro výuku etiky. Pracovala jsem zase na více místech. Např. v Českých Budějovicích v počátcích Charity jako zdr. sestřička, v Azylovém domě také v Č. Budějovicích jako asistentka. Pak v Emauzích jako vedoucí vznikajícího střediska, které pečovalo o lidi propuštěné z vězení. Byli to vlastně bezdomovci, kterým jsme především hledali bydlení a práci hlavně v lese, aby získali pracovní návyky. Po pověření k samostatné duchovenské činnosti jsem působila ve službě vězněným a jejich rodinám v ČR skrze Vězeňskou duchovenskou péči pod Generálním ředitelstvím Vězeňské služby ČR na Pankráci. Zde jsme spolu s Františkem Líznou a Tomášem Vlasákem zastupovali katolíky v R. Já pak působila jako koordinátorka služeb duchovních zastoupených církví ve věznici ČB. Spolupracovala jsem s Mons. Václavem Dvořákem. On sám byl zavřený za komunistů a z toho 14 měsíců na samovazbě v Českých Budějovicích. Vězni byli našimi osudy osloveni tak, že je to motivovalo, jak jít dál. Z důvodu péče o nemocnou maminku, jsem pak postupně přecházela na službu v Praze Ruzyni (Plzni-Borech).  Proto jsem mohla sloužit současně i ve farnosti a na Arcibiskupství. Jako samostatná pastorační asistentka jsem působila ve farnosti Sokolov (Svatava, Krajková, Habartov) a na recepci v Arcibiskupském paláci.

 

Práce s koňmi, ovcemi a psy zní dost lákavě. Jak na toto období vzpomínáte? Bavilo Vás to?

Chtěli jsme bydlet mimo Prahu. Nabízela se tato alternativa. Hledali jsme velké pozemky a hospodářské budovy, kam by za námi mohli dojíždět naši přátelé z disentu. Bydlení a hospodaření bylo ale v primitivních podmínkách (někde nebyla ani elektřina ani tekoucí voda)  a nás vedlo k elementárnosti. Ovšem byli jsme jak v okruhu „intelektuálů", „undergaundu", tedy II. a III. kultury (viz zpráva Martina Jirouse alias Magora). S tím souvisí časté domovní prohlídky, zadržování korespondence, nemožnost telefonování, časté výslechy, hledání „štěnic“ po každé návštěvě STB a neustálá hrozba vězení a tím pádem odebrání dětí, zabavení dobytka (v lepším případě), či jeho ponechání v krutých podmínkách k pochcípání v uzavřených chlévech a maštali (v horším případě). 

 

Na chalupě s vnučkou, Šumava 2006Co Vám dávalo sílu ty těžkosti zvládat?

Najednou jsem cítila, že jsme neseni na ramenou Ježíšových, v ochraně závoje Panny Marie. Já osobně jsem to cítila pořád.

 

Z Vašeho vyprávění je vidět, že jste se museli neustále stěhovat. Jak to snášely Vaše děti? Kolik jich máte?

Máme 4 děti, 9 vnoučat, 1 pravnouče. Neustálé stěhování začalo až po akci Asanace, kdy se STB snažila disidenty dostat z republiky. Děti už byly větší, po základní škole, kterou celou navštěvovaly v Praze a pak na střední bydlely na internátech. 

 

Jak a kdy se začala prohlubovat Váš vztah s Pánem? Prošla jste nějakým kursem? Jezdíte na duchovní obnovy?

Ve 12ti letech jsem začala číst Bibli a zamilovala jsem si ten nádherný Hospodinův dopis pro mne a všechny lidi na téhle planetě. V osmé třídě jsme navštívili se školou zrušený klášter a já začala přemýšlet  jinak, začala jsem rozlišovat mezi lží a pravdou apod. Ráda jsem pak navštěvovala bohoslužby různých denominací a aktivně se účastnila mládežnických programů, často tajných.
V roce 1969 jsem začala studovat teologii všemi možnými a často až nemožnými způsoby. 
Po svatbě jsme pak „otevřeli dveře“ všem, kdo měl zájem s námi sdílet víru, ať už jsme bydleli kdekoli. Přicházelo k nám mnoho lidí, a tak jsem začala vyučovat a modlit se s nimi. Zakládali jsme modlitební skupiny, posléze charismatického charakteru. Byla jsem také členkou mezinárodní skupiny napojenou na ekumenický klášter v Taize. Četla jsem pašovanou duchovní literaturu, zvl. karmelitánských autorů a teologické a filozofické časopisy.

 

Jaký rozměr nabral Váš vztah k Pánu po revoluci?

Před revolucí jsem hodně četla pašovanou křesťanskou literaturu, nejvíce mě ovlivnila veškerá karmelitánská literatura, která k nám přicházela z Říma. Divím se, že při důkladných domovních prohlídkách nám pouze tuto duchovní literaturu nikdy nenašli. Našli toho spoustu, například zrovna vedle našli Škvoreckého. Tak třeba po celou dobu důkladné prohlídky seděl v křesle stenografující estébák a vůbec netušil na čem to vlastně sedí. To mě fakt pobavilo.
Po převratu se naše situace radikálně změnila. Získala jsem zase odebraný pas (po mém návratu z půlročního pobytu v Mexicu r. 1975, kde jsem byla za rodinou, mi byl sebrán. A ještě Mexico, cítila jsem se tam jako ryba ve vodě! Pestrost, velikost a možnost zakusit živé evangelizace mně opět změnily pohled na svět!!). S novým pasem se mi otevřel svět a mohla jsem konečně odjet fyzicky do kláštera v Taizé. Tam jsem prožila nový vodopád Boží lásky. To bylo na jaře 1990. Po návratu mě Pán volal na Karmel. 19. 6. 1991 jsem vstoupila do III. řádu Karmelu původní observace v Kostelním Vydří. Od těch dob, pravidelně několikrát do roka pobývám v klášteře. Též se účastním každoročně exercicií. Někdy i ostatních duchovních programů na více místech v ČR i zahraničí. Též jsem sloužila, a někdy i stále sloužím, přímluvnou modlitbou a vyučováním ve skupinách pořádajících charizmatické kongresy a konference (jsem v týmu přímluvců) a semináře Obnov v Duchu Svatém (KCHO). Též na evangelizačních akcích RELeY (Evropská organizace vedoucích skupin pro obnovu a evangelizaci a mladých), Koinonie Jan Křtitel a jako sloužící host v Teen Challenge (služba lidem se závislostmi)  a Cenacol (také služba lidem se závislostí). Šlo opět o vyučování a přímluvné modlitby za uzdravení a osvobození.

 

Kdo je Vaším vzorem, patronem?

Poutníci, kteří se stali poustevníky ve Svaté zemi, Terezie z Avily, Martha Robin.

 

Jaké máte oblíbené verše, citáty z Písma, modlitby?

Žalmy všechny! (Modlím se celý Breviář.)  Např. Ž 24, 7-8: „Zdvihněte brány své klenby, zvyšte se prastaré vchody, ať vejde král slávy! Kdo je ten král slávy? Silný a mocný Hospodin udatný v boji, Hospodin zástupů, On je Král slávy!" Nebo: Píseň písní 8, 6b-7a: „Silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její - žár ohně, plamen Hospodinův... Lásku nic neuhasí, ani velké vody a řeky ji nezaplaví!" Dále pak: Římanům 8,9: „Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, protože ve vás Boží Duch přebývá!" Nebo Žalmy, zvl. 117 a 8, 1. Korintským 12. a 13. kapitolu, knihu Zjevení 21, 3b-4: „Hle příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi lidmi, a setře každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo."

 

Kam ráda jezdíte? Máte své oblíbené místo u nás nebo v zahraničí?

Nejoblíbenějším místem na planetě je mi Svatá země. Tak jsem chtěla žít. Teď jsem tam byla mnohokrát. „Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! Ať nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách." (Iz 2,3) Zvl. komplex Božího hrobu v Jeruzalémě (kde jsem hned na poprvé zakusila touhu setrvat - jako Anna v Chrámě) a komplex Narození v Betlémě (kde jsem zase toužila bydlet a studovat jako Jeroným a ostatní zde hledající kontexty s Písmem). Ale hlavně poušť a slova: „Připravte cestu Pánu, vyrovnejte jeho stezky..." (Mt 3,1b). U nás to jsou hory, ale už se dnes více na ně dívám, než jimi chodím.

 

Co ráda děláte ve volném čase?

Čtu, čtu, čtu. Poslouchám muziku. Věnuji se příchozím. Navštěvuji divadla, koncerty.

 

Jak vnímáte naši farnost? Našla jste si tady nějaké společenství, partu lidí, se kterými se scházíte, sdílíte?

Z Prahy je mi tato farnost po Liboci (kde se scházíme terciáři) nejmilejší. Souzním s jejím současným duchovním vedením a lidé se tu proměňují v bezva velkou RODINU!! Spolčo kolem Alfy vnímám co (skoro) jako stejnou krevní skupinu.

 

Na co se těšíte? Co Vám dělá radost?

Na setkávání s rodinou - nejlépe na velké chalupě. 
Hospodin zástupů, nekonečná hloubka Jeho Lásky!  No, to zní jako klišé, ale fakt je mou největší radostí setkávání s Hospodinem: četbou, modlitbou, avšak HLAVNĚ TICHEM. Toužím po nekonečné hloubce Jeho Lásky, a to mě naplňuje RADOSTÍ !

 

Co byste chtěla vzkázat našim čtenářům, farníkům?

Bůh nás učinil dokonalými, když se necháváme převálcovat a udusit svými aktuálními lapsy, snižujeme svoji důstojnost! Pán nás učinil jen o málo menšími než je on sám. Cituji Žalm 8,5-6 : „Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností.“  A tak končím slovy spirituálu: „Dál, přece nejdete sami, dál, Pán tu zůstává s námi, dál, cestu určil svým dětem, dál, tímto světem! Hallelújah!!“

 

Když jsem „šla“ do tohoto rozhoru s paní Alenou, vůbec mě nenapadlo, jak měla a stále má bohatý život. Už je to více než 30 let, co nejsou u moci komunisté, člověk by tak na jejich intriky a praktiky pomalu zapomněl. Jsem vděčná za toto připomenutí a za to, že si paní Alena našla čas a chuť se s námi nejen o toto období jejího života podělit. Přejeme Vám, paní Aleno, abyste byla stále napojená na nekonečnou studnu milostí, kterou je pro Vás Hospodin, a my tak mohli skrze Vaše svědectví nacházet cestu k tomuto zdroji života. 

Za rozhovor děkuje Katka

Školní výlet na Lipno 1961- 2.zleva

 

Fchodoviny 3/2021

Předchozí měsíc
Následující měsíc
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Divadlo - Jonáš

DIVADLO Marík_Jonáš_web

-------------------------------

kostelik+kcmt

Příprava na manželství 2021-22

2021-příprava na manželství-Zindulkovi.2021

Jak se dá slavit neděle, když nemohu do kostela?

KCMT - liturgie
KCMT - liturgie
Popeleční středa
Popeleční středa
Frantisek-jaro
Frantisek-jaro
uvedení nového kaplana
uvedení nového kaplana
sv. František - liturgie
sv. František - liturgie
KCMT z dronu
KCMT z dronu
KCMT z dronu jaro
KCMT z dronu jaro
KCMT - sál s výhledem na terasu
KCMT - sál s výhledem na terasu
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT- venkovní pohled na terasu
František-zima
František-zima
Velikonoce
Velikonoce
KCMT- foto hotel Kupa
KCMT- foto hotel Kupa
Komunitní centrum Matky Terezy
Facebook Předchozí Další