Advent je doba čekání na Slavnost Narození Krista
největšího daru lidstvu. Čím intenzivněji prožiji očekávání, pokud tedy čekám na to na co mám a neminu se cílem očekáváním něčeho jiného, tak tím více si užiji naplnění, tedy cíle svého očekávání, když ho dosáhnu. To máte jako když malý kluk čeká na chvíli, kdy třeba začne řídit motorku, bude-li ten čas očekávání naplněn kroky, aby z něho mohl být dobrý řidič užije si pak řízení na výsost blaženě a bezpečně. Nebo když jsem musel čekat rok či dva na to abych si mohl pořídit kontrabas, radost byla přímo úměrná času těšení se a střádáním korunu ke koruně, abych na něj mohl dosáhnout.

Naděje a očekávání Ježíše Krista jsou klíčové termíny adventu, trošku méně vznešeně prostě když se na něco těším a když čekám dost dlouho a přidám k tomu jisté úsilí, tak pak si na 99% dojití cíle opravdu prožiji. Pár nedogmatických ale s obsahem sladěných typů:
A) Výroba adventního věnce může být skvělou příležitostí.
B) Adventní věnec pak symbol blížícího se světla vánoc jak se postupně rozsvěcuje jedna svíčka za druhou.
C) Roráty – ranní bohoslužby ještě za tmy plné naděje a touhy.
D) Určitý půst, aby štědrost Vánoc štědrost daru Krista o Vánocích vynikla
E) U někoho ve farnosti letos například perníková modlitba za nám blízké či ty kdo nám leží na srdci. Jednoduše uděláte perník nazdobíte a pak ho zaparkujete v budoucích jesličkách. Vlastně je můžete vytvářet postupně.
F) Pro naši farnost již tradičně pěší cesta den před štědrým dnem pro Betlémské světlo.
G) Společné rodinné pečení cukroví u kterého se povídá a povídá jak o životě tak o smyslu vánoc. Pustí se k tomu hezká milá muzika.
Jenže to všechno se může stát zcela prázdné a nesmyslné když se to stane honbou za tím abych všechny aktivity učinil či absolvoval. To je na nic, neboť je zpravidla nestihneme prožít.
Nebo jiná nešikovná varianta tak si to všechno koupím. Ale tím přijdu o smysl, touhu naději, radost. Samozřejmě, že je dobré, že ti kteří nemohou tak si třeba koupí adventní věnec, ale on je úplně jiný prožitek, když strávíte ten čas u toho vyrábět si adventní věnec sám.
V zásadě, je jen několik věcí, které člověk musí podniknout, chce-li si advent prožít s užitkem :
1) Vědět o jeho smyslu ne jen o zvycích, ale o jejich hlubokém vnitřním významu. Advent bez Krista, advent bez očekávání bez naděje je jako velbloud bez hrbů či člověk bez hlavy, nebo slunce bez světla.
2) Být ochoten investovat čas, aby se mohla narodit touha po cíli.
3) Touhu a naději si nemohu pokoušet si koupit pro nedostatek času, který jsem vyplácal na něco jiného. To je nesmysl a bláznovství. Naděje touha se totiž rodí úměrně s časem, po který vyhlížím cíl a objevuji jeho vzácnost a hodnotu a doceňuji jej.
4) Nepodlehnout mentalitě shonu, aby všechno bylo, protože pokud nějaká naděje touha očekávání vzniklo, tak tímto shonem a honbou ho spolehlivě zavraždím a zbude mi jen podivné hořko a prázdno. Mnozí už dnes opustili mnohé zvyky protože neměli cíl a byly jen shonem a blázněním. Ale možná je moudřejší vrátit se k obsahu a cíli, nebo vymyslet nové formy, než opustit zvyk a nedat novou náplň.