Všude je ticho a nikdo nemluví

Všude je ticho a nikdo nemluví
24. 3. 2020, 14:37 | Doporučit

Bylo, nebylo – žila kdesi zabezpečená ve svém sarkofágu malinká mrška.

Jednou se jí zachtělo čerstvé potravy. Protože netušila, že čerstvost je Lidl, našla si cílovou adresu v lidské buňce. Buňka zachutnala, a tak se malá Corona začala úspěšně množit. Bodejť ne! Takových příležitostí!

Ráda si plánuju svůj čas. Ráda si plánuju své aktivity. Corona ale teď plánuje za mě. Nebo teď můj čas plánují rozpačitě přešlapující vlády tohoto světa?

Neplánované změny v mém diáři začaly – jak půvabné! – na Mezinárodní den žen. Po návštěvě jedné opuštěné paní v pohraničním Domově seniorů se za mými zády definitivně zamkly dveře tohoto útulku pro osamělé. Naštěstí se zavřely až při mém odchodu. Nevypadá to, že by se brzy otevřely.

Další den to byla knihovna, další den bazén, pak se zrušily akce mých oblíbených církevních uskupení. Omezily se vstupy tam i jinam, v dubnu mám jít na operaci, ale nejspíš mi i tato rozkoš bude dočasně odepřena. V naší poliklinice se redukuje množství zdravotnických služeb, předoperační vyšetření nevyjímaje.

Nemohu navštívit kamarádku v nemocnici, nemohu využít šikovných rukou své masérky, ač mě bolí záda. Nemohu se setkat s instruktorkou počítačových dovedností, jakkoliv bych ji moc ráda okradla o její chytrý čas. Nemohu si dojet na chalupu pro uskladněné bio brambory a můj slepecký pes nesmí vejít do autobusu MHD prvními dveřmi, jak je už deset let zvyklý. Ano, chodila bych na nekonečné procházky, kdyby mě nebolelo to koleno, co mi mají operovat. Chodila bych cvičit, ale nesmělo by být zavřeno. Nesmyslně jsou zamčená i dětská hřiště, ačkoliv logika vládních opatření s ničím podobným ani nepočítá. Nad hlavou nám nelítají letadla, jindy rušnou ulici můžete přejít se zavřenýma očima, protože auta skoro nejezdí. Návštěvy přátel se nekonají, nejsou roušky, bez kterých nemůžeme do metra. Dobrovolným asistentkám, které pomáhají nevidomým je doporučeno, aby se jejich laskavý a nezištný servis omezil jen na předání nákupu mezi dveřmi a poté rychlý odchod.

Koncertní síně zmlkly, maturitní plesy jsou poprvé v mé historii zapovězeny, přívětivé hospůdky i trapné nalejvárny končí v brzkých večerních hodinách. Kadeřnictví vedle našeho vchodu utichlo, a tak mám pořád pocit, že je sobota, protože stejně jako o víkendu neslyším hukot fénů, ženský smích a švitoření z této svatyně relaxace a krášlení. I ve všední dny je tu teď ticho a nikdo nemluví.

Já vím, že tohle všechno víte. Jen jsem si to potřebovala utřídit a zrekapitulovat.

Co nám zbývá kromě počítačových her, vyplachování emocí na sociálních sítích, otupělé civění do TV bedny na stále stejné obličeje a stále stejné pozadí? Jistě můžeme třeba vyřvávat z okna své pocity, když už (na rozdíl od Italů) jsme národ, který zapomněl zpívat a občas taky kamenuje proroky.

Přemýšlej, člověče! Tak nějak ve mně proznívá jakýsi hlas, jakési laskavé nutkání, utajená radost z netušených možností.

Stačí se rozhlédnout, a vidím hromady nepřečtených knih, cédéček s krásnou hudbou, psí oči mého chlupatého společníka, sousedku, která se o berlích štrachá na povinné rehabilitační kolečko v našem parku. Vidím seznam opomíjených kontaktů, v němž se skrývají opomíjení přátelé a možná i nepřátelé, kterým odpouštět a žehnat je vždycky problematické. Je tady i možnost pomáhat po telefonu nebo tím, že připravím pár knížek k digitalizaci, aby si nevidomí mohli rozšířit čtenářské obzory.

Včera jsem viděla ve zprávách TV sedmasedmdesátiletého pána v ochranné vestě, který sbíral odpadky kolem zastávek MHD. Ačkoliv ho vůbec neznám, v mých očích se stal apoštolem. Občas se mi přihodí, že mi někdo pošle nevyžádaný e-mail, který se najednou vyjeví jako převelice žádoucí.

Nebo si pustím internetové rádio 7 TWR, které, ač za mě nemyslí, přiměje mě přemýšlet. Nikoliv primárně o smyslu života, ale třeba o lidech, kteří své žurnalistické a rozhlasácké profesi věnují v této době tolik lásky a lidského zaujetí srovnatelného třeba s lékařskou nebo sociální službou.

Mám v sobě tak velkou radost, že ji ani ta mrňavá virová bestie nemůže zmařit. Mám radost, že jsem tu pro někoho platná, pro někoho vtipná a pro někoho k dispozici jako průvodce. Nejsem most přes rozbouřené vody, spíš jen taková prťavá chatrná lávka přes nezajímavý potok. Jsou ale tací, kterým je studená a nepříliš čistá voda v potoce všedních dnů nepříjemná. Jsou tací, kteří se nutně potřebují dostat na druhou stranu. A tak zůstávám na místě pro ty, kteří o mně vědí, i pro ty, kteří sem náhodou zabloudili , protože toto je den, který učinil Hospodin – proto jásejme a radujme se ...


Delicie Nerková

Předchozí měsíc
Následující měsíc
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

-------------------------------

kostelik+kcmt

Příprava na manželství 2021-22

2021-příprava na manželství-Zindulkovi.2021

Jak se dá slavit neděle, když nemohu do kostela?

Popeleční středa
Popeleční středa
Frantisek-jaro
Frantisek-jaro
KCMT- foto hotel Kupa
KCMT- foto hotel Kupa
sv. František - liturgie
sv. František - liturgie
KCMT z dronu
KCMT z dronu
KCMT z dronu jaro
KCMT z dronu jaro
KCMT - sál s výhledem na terasu
KCMT - sál s výhledem na terasu
Velikonoce
Velikonoce
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT - liturgie
KCMT - liturgie
uvedení nového kaplana
uvedení nového kaplana
František-zima
František-zima
Komunitní centrum Matky Terezy
Facebook Předchozí Další