Do tohoto neveselého stavu skutečně jako blesk z nebe přišlo Boží slovo ze čtvrteční liturgie, kde jsem četla: „Na něm závisí tvůj život a délka tvých dnů“ (Dt 30, 20). Toto slovo začalo jakoby omývat moje srdce a odívat ho nadějí a důvěrou – na něm přece závisí délka mých dnů – tedy nejsem a nejsme v rukou vlády, nemoci či vakcíny (byť to jsou důležité prostředky). Tamtéž jsem nalezla i odpověď na to, co dělat: „Poslouchej ho a přimkni se k němu“. Tedy není to beznaděj a bezmoc vůči této situaci, ale můžu naslouchat a držet se Jeho a z této bezpečné pozice i jednat.