Ano, a také jesličky, Tichá noc a Adam Michna z Otradovic. Nejlepší ze všeho byly knížky, které jsem si mohla o vánočních prázdninách bez omezování číst. A z nich nejlepší byla Baarova Hanýžka a Martínek a Zápotockého Barunka. V těch knížkách byly Vánoce zasněžené, usebrané a plné přátelství, lásky a obřadů, které už moje rodina neznala a ani je nevyhledávala. A to mi bylo líto.
Vánoce vlastně nikdy neplnily má očekávání. Spousta vyplýtvané energie, kterou nikdo nedocenil, zklamání z dárků, které málokdy upřímně potěšily, hodně jídla, které se muselo sníst, hodně akcí, které se musely uskutečnit, protože jsme je přece tak dlouho plánovali. Přesto to očekávání tady vždycky bylo, i ta radost z hudby, knížek, radosti dětí, z návštěv a času sdíleného s lidmi, které máme rádi.
S vírou v příchod Spasitele se prožívání vánočních svátků změnilo. Jako by se ta očekávání posunula tam, kde odedávna byla. Příchod Mesiáše, čas sdílený s lidmi, kteří vás mohou mít rádi, aniž jste s nimi vyrůstali, pracovali, chodili do školy nebo do stejného klubu. Byla to zvláštní rodina, ti křesťané... A zůstává jí dosud.
Letos tu máme časy korony, čas pandemie, čas covid 19. A dárky se objednávají na internetu spolu se zásobou roušek, vánočního cukroví, potravin a nápojů. Po jablíčku, po oříšku... Možná i Jéžišek přijde jako balík do ruky nebo ho přiveze zásilková služba, ale jen k vrátkům, protože dál nemůže kvůli vládním nařízením. A tak to vypadá, že kostel budeme mít na streamu a koledníčky v nějakém vánočním filmu. Jak budou ty letošní Vánoce vypadat? Nikam nemůžeme, brouzdání po nákupních centrech nepřichází v úvahu, kdo ví, jestli se budou prodávat stromky a živé ryby. Je tohle snad konec Vánoc v Čechách?
Hanýžka, Martínek ani Barunka nedostávali vánoční dárky. Nezdobili stromečky, nešopíkovali ani nelétali o vánočních prázdninách na dovolenou do teplých krajin Dokonce ani neměli rádio, natož pak televizi! Čas sdíleli se svou rodinou, a když to počasí dovolilo, zašli na Boží hod do kostela slavit Boží dítě, jako příslib, jako naději, jako svou osobní realitu. Nemívali doma bibli, přesto věděli, ke komu se modlit a co s Ním probrat, když jim bylo veselo i neveselo. K večeři společné zpívání a poděkování Bohu za kroupy s houbami a míchaninu ze sušeného ovoce. Ti bohatší i za vánočku.
Prý jsme všichni z té korony unavení, nálada blbá, křesťanská komunita virtuální, děti zlobí, matky se hroutí a učitelé jsou stejně vyčerpaní jako zdravotníci, hasiči a ministři. Divné časy.
Ale přesto všechno – má duše po Tobě dychtí, Bože. Za úsvitu, v noci i v poloprázdných vagónech metra. Má duše Tebe velebí, protože Ty jsi v tom všem s námi a nabízíš svůj úkryt, ve kterém přečkáme temnotu i mor. A dneska je den, který jsi učinil, a tak jásám a raduji se z něj. Ty jsi, kdo stírá slzy za ty, kteří tohle všechno nepřežili nebo kteří sami pláčou za zavřenými dveřmi nemocničních pokojů a pečovatelských domů. A jsi to také Ty, kdo se směje s dětmi, které mají radost, že je táta vezme na kolo nebo že je pomazlí babička, kterou dlouho neviděly. Jsi to Ty, kdo k nám rád přijde na večeři, aniž bude vyžadovat šupinu pro štěstí pod talířem. A na tuhle večeři se já osobně moc těším, možná víc než Zacheus, kterému teprve pracně docházelo, co všechno dáváš.
Hosana na výsostech Bohu, který rozjasňuje svou tvář, ať v roušce nebo bez ní. Sláva Otci, Synu a Duchu svatému, který nachází v lidech zalíbení i za časů korony.
Delicie Nerková, Advent 2020