Adventní promluva Raniero Cantalamessa

Adventní promluva Raniero Cantalamessa
15. 12. 2020, 08:07 | Doporučit

První adventní katecheze papežského kazatele a čerstvého kardinála Raniera Cantalamessy.

Někdy nás Bůh učí slovy, jindy však fakty - slova sv. Řehoře Velikého citoval v úvodu svého prvního adventního kázání otec Raniero Cantalamessa. Dnes je takovým faktem k nám promlouvajícím pandemie koronaviru. Připomněla celému lidstvu, že jsme smrtelní.

První promluva před římským biskupem a kurií, poté co byl papežský kazatel jmenován kardinálem, se odehrávala v nezvyklém rámci. Kvůli sanitárním opatřením nepromlouval v kapli Redemptoris Mater, jak je zvykem, nýbrž ve velké vatikánské audienční hale, v Aule Pavla VI. Kardinál Raniero Cantalamessa věnoval úvodní adventní kázání meditaci o smrti. Následovat budou další dvě - o věčném životě a o Vtěleném Slovu, jež přišlo mezi nás. Zatímco první je předmětem zkušenosti, druhé dva okruhy jsou předmětem víry a naděje, konstatoval.

O smrti můžeme mluvit ve dvou různých klíčích: kérigmatickém, hlásajícím, že Kristus smrt přemohl, jež nás vede k vnímání smrti jako mostu do věčného života, anebo sapienciálním, mudroslovném, spočívajícím v reflexi nad skutečností smrti, jak ji prožíváme v lidské zkušenosti, abychom z ní vyvodili lekci k dobrému životu. Kázání papežského kazatele se zařazuje právě do tohoto druhého proudu.

“Tímto druhým způsobem se o smrti hovoří ve Starém zákoně a zejména v sapienciálních knihách: “Nauč nás počítat naše dny, ať dojdeme moudrosti srdce” prosí Boha žalmista (Ž 90,12). Tento způsob pohledu na smrt však nekončí se Starým zákonem, nýbrž pokračuje také v Kristově evangeliu. Vzpomeňme na jeho napomenutí: “Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu (Mt 25,13). Připomeňme také závěrečnou pasáž podobenství o bohatém člověku, který plánoval stavbu větších stodol pro svou úrodu: “Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši a čí bude to, co jsi nashromáždil?” (Lk 12,20) a ještě jiný jeho výrok: “Co získá člověk prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši?” (Srov. Mt 16,26).

V křesťanské tradici najdeme askety důsledně dbající, aby nepřehlušovali vzpomínku na smrt, pouštní otce nebo světce doby epochálních změn v 16. století, připomíná otec Cantalamessa, nicméně sapienciální rozjímání nad smrtí je vlastní kulturám všech dob a směrů až po sekularizované moderní myšlení. K čemu však dochází? Sartrovo převrácení vztahu mezi esencí a existencí, kde není Bůh, ale ani žádné jiné nadřazené dobro, hodnoty, přirozený zákon,  uvrhává člověka do pasti absolutní osobní svobody, která však skutečnost konečnosti ignoruje a je vyvracena tímto vnitřním rozporem.

Důslednější je Heideggerova definice “bytí-ke-smrti”, v níž je konec života pojímán jako jeho nedílná součást. Podobně mluvili i jiní autoři, jejichž myšlení však neústilo do nihilismu, nýbrž do víry ve věčný život, dodává otec Cantalamessa a cituje sv. Augustina:

“Když se narodí člověk, rozvíjejí se různé domněnky: snad bude krásný, nebo spíš ošklivý, snad bude bohatý nebo spíš chudý, bude žít dlouho nebo ne… Nikdo však neřekne: snad zemře nebo snad nezemře. Toto je v životě jediná naprosto jistá věc (…) Smrt je smrtelná nemoc, kterou potkáváme při narození” (Sv Augustin, Sermo Guelf. 12,3). Dante Alighieri soustředil tuto Augustinovskou vizi do jediného verše a mluví o lidském životě na zemi  “kde smrti vstříc jde všechno ve své době” (Purg., Zpěv 33, 54).”

Na vlně technologických vymožeností a vědeckých úspěchů nám hrozilo, že se začneme podobat onomu muži z podobenství, který se cítil zajištěný na dlouhá léta (srov. Lk 12,19). Současná situace nám však připomněla, jak málo může člověk “plánovat” a rozhodovat o své budoucnosti, mimo víru - pokračuje papežský kazatel. “Není však lepšího bodu, odkud pohlédnou na svět, sebe sama a na všechny události v jejich pravdě než právě smrt. Tehdy se všechno dostává na správné místo.”

“Svět se často jeví jako nerozuzlitelná spleť nespravedlností a zmatku. Zdá se jako by všechno přicházelo náhodně a neexistovala žádná soudržnost nebo plán. Jakási beztvará malba, v níž se všechny prvky a barvy zdají být náhodné, jako v některých moderních obrazech. Často vidíme triumf nepravosti a potrestání nevinnosti. Abychom si snad nemysleli, že na světě je něco pevného a stálého - poznamenával Bossuet - občas jsme svědky opaku, že se totiž na trůn dostane nevinnost a nepravost na popraviště!

Je však bod, odkud hledět na tento ohromný obraz a rozluštit jeho význam. Je to “konec”, tedy smrt, po níž bezprostředně následuje Boží soud (srov. Žid 9,27). Hledíme-li odtud, všechno nabývá správnou hodnotu. Smrt je konec všech rozdílů a nespravedlnosti, které jsou mezi lidmi (…) O kolik méně válek a krutostí by bylo spácháno na zemi, kdyby si násilníci a utlačovatelé národů uvědomovali, že také oni budou muset brzy zemřít!”

Pohled z pespektivy okamžiku smrti nabízí mimořádnou pomoc k dobrému životu. “Jak by ses byl chtěl tenkrát zachovat? Jaký význam bys přikládal těmto věcem? Jsi v konfliktu s někým? Pohlédni na něj ze své smrtelné postele. Co bys býval chtěl udělat: zvítězit nebo ustoupit? Stát si za svým nebo odpustit?” – naznačuje papežský kazatel směr tázání. “Sestra smrt je skutečně naší starší sestrou a dobrým pedagogem. Učí nás velmi mnoho, pokud ji dokážeme pozorně naslouchat,” dodává. “Církev se nebojí posílat nás do její školy”.

Kardinál Cantalamessa poznamenává, že reflexe o smrti je “takřka jedinou zbraní”, chceme-li vytrhnout z malátnosti dnešní opulentní společnost, které se přihodilo totéž co vyvolenému národu osvobozenému z Egypta: “ztučněl a zbujněl… Bohem, který ho učinil, opovrhl” (Dt 32,15). Proto je přesvědčen, že stejně jako v dobách první evangelizace Evropy, chce i dnes Bůh od svých proroků, aby hlásali pomíjivost tohoto světa, protože nechce aby jeho děti byli “jako ovce zahnané do podsvětí a smrt byla jejich pastýřem” (srov. Ž 49,15).

Kazatel papežské domu však upřesňuje, že nejde o přivrácení strachu ze smrti. Právě naopak, protože Ježíš nás přišel z tohoto strachu vysvobodit.

“Je však zapotřebí poznat tento strach, abychom z něho mohli být vysvobozeni. Ježíš přišel učit strachu před věčnou smrtí ty, kdo neznali nic jiného než strach z časné smrti. Smrt věčná ! “Druhá smrt”, jak ji nazává Apokalypsa (Zj 20,6). Pouze ona si zaslouží skutečně jméno smrti, protože není přejitím, Paschou, nábrž strašlivou konečnou. Právě kvůli záchraně lidí před touto tragédií, musíme v našich kázáních znovu promlouvat ke křesťanům o smrti. Nikdo nepoznal tak dobře novou velkonoční, křesťanskou tvář smrti jako sv. František z Assisi. Jeho smrt byla vskutku velikonočním přejitím, “transitus”, jak se slaví ve františkánská liturgii (…) A přece v jeho Hymnu na stvoření najdeme vedle něžných slov o smrti také jiná, která patří k nejstrašlivějším: Běda těm, kdo umírají v těžkém hříchu.”

Nebojte se smrti, která zabíjí tělo, nýbrž té, která má moc uvrhnout vás do pekla, opakuje otec Cantalamessa s evangelistou Lukášem (12,4-5). Osten smrti se ostraňuje s odstraněním hříchu. A jakkoli nás nezbaví úzkosti, kterou s námi Ježíš sdílel v Getsemanech, budeme připraveni přijmout útěšné poselství o tom, že život těch, kdo věří v Boha nekončí, nýbrž je proměněn, a když se rozpadne naše pozemské obydlí, je nám připraven věčný příbytek v nebi (srov. preface ze mše za zemřelé).

(zdroj radiovaticana.cz)

Předchozí měsíc
Následující měsíc
Po Út St Čt So Ne
          1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31            

-------------------------------

kostelik+kcmt

Jak se dá slavit neděle, když nemohu do kostela?

Příprava na manželství 2021-22

2021-příprava na manželství-Zindulkovi.2021

KCMT z dronu jaro
KCMT z dronu jaro
sv. František - liturgie
sv. František - liturgie
Frantisek-jaro
Frantisek-jaro
Velikonoce
Velikonoce
KCMT z dronu
KCMT z dronu
KCMT - liturgie
KCMT - liturgie
KCMT- foto hotel Kupa
KCMT- foto hotel Kupa
Popeleční středa
Popeleční středa
uvedení nového kaplana
uvedení nového kaplana
František-zima
František-zima
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT - sál s výhledem na terasu
KCMT - sál s výhledem na terasu
Komunitní centrum Matky Terezy
Facebook Předchozí Další