Můžete nám, otče Františku, něco říci o sobě? Odkud pocházíte, kde jste se narodil … ?
Narodil jsem se v Kolíně v roce 1991, vyrůstal v Nové Vsi u Kolína, jsem nejstarší ze čtyř sourozenců, mám sestru a dva bratry. Pocházím ze tří čtvrtin věřící rodiny, tatínek je totiž konvertita, pokřtěn byl v dospělosti. Naše rodina vděčí za mnohé P. Vladimíru Mikulicovi, rodiče se potkali v rámci jeho aktivit s mládeží v Kolíně, kde působil jako kaplan. Od tří let jsem ministroval a kolem kostela se motal spíš v Nové Vsi. Od roku 1993 pracoval můj tatínek jako stavební technik na vikariátu v Kolíně a jeho kancelář byla na faře, trávil jsem tam nějaký čas a seznamoval se s kněžským životem. Po maturitě na gymnáziu jsem byl rok na VŠ Palackého v Olomouci, během toho roku u mě dozrálo rozhodnutí vstoupit do semináře, byť začátky se datují už dříve.
Takže jste se daleko nestěhoval …
Ano, bylo to kousek, z kláštera dominikánů do Konviktu.
Kolik vás tam bylo?
Začínali jsme v celkovém počtu 25. Ten rok nás skončilo asi 21 a ke svěcení nás došlo deset.
Jak na život v Konviktu vzpomínáte?
Na samotný Konvikt mám jen pár vzpomínek. Ale zásadnější byl pro mě život v semináři.
V jakém roce jste přišel studovat do Prahy?
V roce 2012 jsem nastoupil do semináře, kde jsem byl tři roky do roku 2015, pak jsem byl poslán, abych dokončil svá studia v Římě. Tam jsem byl tři roky.
Kdy jste měl jáhenské svěcení?
Svěcení bylo 8. září 2018 v katedrále v Praze a svůj jáhenský rok jsem strávil ve farnosti sv. Vojtěcha na Novém Městě a také jako asistent pedagoda na ZŠ sv. Voršily, pomáhal jsem také s formací ministrantů P. Benediktu Hudemovi, který u sv. Vojtěcha působí.
Na co se těšíte ve službě u nás?
Asi na nový typ farnosti, z domova znám středně velké město a vesnici, teď jsem působil v centru Prahy a nyní mě čeká sídliště. To bude pro mě úplně nové prostředí. Na to se těším, co to se mnou udělá.
Máte zkušenosti s formováním mládeže?
Nějaké zkušenosti jsem nabral během působení na ZŠ u sv. Voršily, a i teď se budu mládeži věnovat, protože mě pan kardinál pověřil péčí o ministranty v arcidiecézi.
Co to bude konkrétně obnášet?
Ze začátku přeberu model, který je doteď. Tzn. ministrantská setkávání v rámci diecéze, tábory, poutě do Říma, s tím, že bych chtěl rozjet formaci setkávání pro starší ministranty. Proto budu rád sbírat zkušenosti v naší farnosti s ministrantskou pastorací.
Znal jste někoho z farnosti, než jste sem přišel?
Ne, ale velkou radost z mého umístění měla moje babička, která bydlí ve Vršovicích a má to sem blízko.
K jaké spiritualitě máte nejblíže?
Já se držím slov apoštola Pavla: „Všechno zkoumejte a dobrého se držte.“ Mám rád pestrou stravu, nějak se neomezuji, inspiraci nacházím u kapucínů, ve spisech církevních otců (2. – 8. stol., ale i středověkých). To je základ a kde jsem, tak nasávám, co mě inspiruje na tom místě. Nebojím se hledat inspiraci v nekostelním prostředí.
Máte nějakou červenou nit, která se táhne Vaším životem?
Velké téma je hudba, sepjetí se smyčcovým orchestrem Archi v Kolíně, kde jsem 16 let hrál na housle a potom na violu. Na jednom soustředění se začala psát historie mého povolání a díky atmosféře tam jsem hodně získal a získávám dál.
Jaké máte oblíbené knihy?
Literatura patří k mým koníčkům, čtu úplně všechno, hodně fantasy literaturu a výživnou teologii. Např. Zaklínač od Andrzeje Sapkowského a sv. Augustina.
Jaké jsou Vaše oblíbené verše z Bible?
Jsou to Skutky 14:22: „Musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do Božího království.“ a Jan 1:50: „Uvidíš větší věci než toto.” Oba dva používám často v různých situacích a nezřídka s aspoň jemnou ironií.
Ještě k nám doléhá vůně prázdnin, tak se zeptám, kam jste jezdíval o prázdninách?
Dva týdny jsem o prázdninách často trávil v rámci projektu Antiochia, který se snaží o evangelizaci v českých a moravských městech, především v Sudetech.
Otče Františku, děkuji Vám za milý rozhovor, že jste si udělal čas a přeji Vám, ať v naší farnosti prožijete hezký čas, na který budete rád vzpomínat.
Katka