S lehkou nervozitou jsem šla a posadila se blízko ikony Kristovy tváře, která stála před oltářem. Zavřela jsem si oči a jak se modlitebníci modlili, uslyšela jsem tiché, ale zcela zřetelné: “Budeš mi tančit?” Otevřela jsem oči a věděla jsem, že to byl On. “Ano. Ráda.”, zněla má odpověď.
Modlitba a chvála tancem pro mě nebyl v tu dobu neznámý pojem. Už několik let jsem tančila Bohu s obručí a měla za sebou i několik misijních cest, na kterých právě obruče a chvála tancem byly ústředním způsobem modlitby. Jistě to nemusí být každého styl, ale já se v něm našla. Jako David, který tančil před Hospodinem ze všech sil a bylo mu v tu chvíli jedno, co si o něm druzí pomyslí.
Ač jsem ten večer na Havelnici na boží pozvání k tanci řekla: “Ano”, netušila jsem, co tím přesně myslí. Říkala jsem si, že možná uspořádám nový kurz tance s obručí, že snad vezmu obruč na chvály ke Sv. Františkovi nebo možná vyrazíme na další misijní cestu. A jak to v životě bývá, plány jsou jedna věc a realita druhá. Obruč jsem skutečně na chvály k Sv. Františkovi vzala. Šla jsem tehdy úplně dozadu, abych nikoho nerušila a s radostí si užívala chvíle tance před svatostánkem. Po chvalách jsme si začly povídat s Janou, která navrhla, jestli bychom neuspořádaly nějaký kurz tance s obručí. “No, to by asi šlo..”, řekly jsme si. A pak se začaly věci vyvíjet po svém. Přišla koronovirová krize a veškeré plány jsme musely rázem přehodnotit. Naštěstí ale nekončí všechno. Modlitba i čas s Bohem a bližními přetrvává i v době pandemie. Díky moderní technologii jsme plány adaptovaly poměrně rychle. Janča navrhla, jestli bychom neudělaly online modlitební spolčo, kde bychom chválily Boha tancem. “NO JASNĚ!”, zněla odpověď. Pozvání přijala i Renča a pár dní na to jsme ze třech domácností tančily a děkovaly Bohu společně.
Od té doby naše online setkávání trvá. Propojíme se vždy v neděli večer, chvilku povídáme, modlíme se a pak jdeme tančit. Každý týden se střídáme ve výběru hudby a nakonec vždy zazní ještě jedna bonusovka. Užíváme si tak darovaný čas - spolu a s Bohem.
Je krásné vědět, že Bůh, tanec a modlitba nás propojuje a spojuje. Před pandemií jsme se ve farnosti potkávaly, ale nebyl čas na bližší sblížení. Teď spolu tančíme jednou za týden večer, řádová sestra, maminka s dcerou Lucinkou, svobodná žena. Všechny se svými radostmi i starostmi, všechny společně, k chvále a radosti našeho milovaného Boha.