Slavnost Těla a krve Páně letos připadne na 3. června. Člověk ve své podstatě touží po společenství s Bohem, je tak naprogramovaný. V plánu Božím bylo a je, aby s Ním žil tváří v tvář. Ještě nějakou dobu to tak ale nebude. Již dnes, někdy více a někdy méně, můžeme zakusit Boží blízkost. To jsou pak stavy velké milosti, kterou si nezasloužíme, a nelze si je vyrobit. Hříchem a svým selháním se od Boha vzdalujeme a Jeho blízkost už tak dobře nevnímáme. Ztrácíme radost a pokoj a vlastně i jakousi jistotu Boží lásky a přízně. Díky možnosti zpytování svědomí a odpuštění hříchů je nám umožněn „návrat“ do Boží náruče. Proč se ale někdy chováme tak, že si chceme tuto blízkost a Boží náklonost získat sami? Proč si myslíme, že svými silami, svým sebezapřením a úsilím si Boha získáme zpět? Je to odvěký průvodce naší povahy… naše souputnice pýcha. To ona nám našeptává, udělej to a to a Bůh Ti odpustí. Musíš si Jeho lásku zasloužit, upoutat Jeho sluch, Jeho pohled, něčím Ho zaujmout a získat. To je omyl! Naší jedinou a správnou cestou zpět do Boží náruče a blízkosti je naše opravdová lítost a přijetí odpuštění. Nastavení dlaně (srdce) pro Ježíšovo výkupné dílo. On jediný nám mohl otevřít cestu zpět k Bohu – a také tak učinil. Nechtějme se chovat jako lidé z doby Starého zákona a přinášet býky, kozly na usmiřování Boha. Naší obětí má být chvála Bohu a vděčnost. „Přinášej Bohu oběť chvály.“ (Žalm 50) Mysleme na toto otevření se Pánu a Jeho daru zvláště při slavení Eucharistie.
Katka