Milí čtenáři a přátelé Fchodovin,
v měsíci listopadu, hlavně v jeho začátku, více myslíme na své blízké, kteří již prošli bránou smrti. Určitě nás napadají myšlenky na naše skonání. Nedávno jsem slyšela jednu hezkou větu, kterou pronesl onkologicky nemocný pán, když mu kdosi popřál, ať to dobře dopadne, odpověděl: „Dopadne to vždycky dobře, jen je otázka, na kterém budu břehu.“
V sobotu 20. října jsem byla na Národním setkání hnutí Modlitby matek v Pardubicích. Mimo jiné tam říkala svědectví maminka, které před rokem touto dobou tragicky zemřel pětiletý synek (má ještě další děti). Kdo to nezažil, tak si jen ztěží umí představit tu bolest a šok spojený s otázkami proč, který prožívali. Vyprávěla, že třetí den jí jeho babička přečetla moc hezký úryvek z Písma, který jí pomohl (bylo to ještě před pohřbem).
„Umře-li spravedlivý třeba předčasně, dojde odpočinutí, neboť ctihodné stáří nezáleží v dlouhém věku ani se neměří počtem let. Ty pravé šediny pro člověka je rozumnost a život bez poskvrny je ten pravý dlouhý věk. Protože se líbil Bohu, Bůh jej miloval, a protože žil mezi hříšníky, byl přenesen. Byl vzat, aby špatnost nezměnila jeho smýšlení a lest nesvedla jeho duši. Neboť kouzlo neřes ti zastírá dobro a vír vášně převrací nezkaženou mysl. Kdo se ukázal dokonalým v krátkosti, d osáhl plnosti dlouhého věku. Jeho duše byla milá Hospodinu, a proto pospíšil vyvé st ji z prostředí nepravosti.“ (Kniha Moudrosti 4,7-16 )
Katka