Během docela krátké svátosti smíření mně kněz položil jen jednu otázku, pro mě velmi překvapivou. Ještě více překvapující byly její účinky, když jsem se na ni pokoušela před Pánem odpovědět. Jakoby to přineslo náhlé světlo do celého toho pološera: asi jako když někdo zatáhne za pavučinu za to základní vlákno, které ji celou drží.
Ještě ten večer jsem mohla hned při následné adoraci pojmenovat a nechat Pánem uzdravit kořeny této křivdy, jakoby se vyplavila bolest v tom skrytá a moc křivdy byla z mého srdce pryč. Jakoby se už neměla, na čem uchytit. Znovu ožilo Boží slovo a touha Ho chválit.
Svátost smíření je opravdu velmi mocná i proto, že odkryje zlo, které se rádo skrývá a ono tak ztratí svou moc. Děkuju i za kněze, kteří se nechají takto Pánem použít.