Předkládala jsem to všechno Pánu Bohu, modlila jsem se, snažila se vše mu s důvěrou svěřovat.. a každý večer, mnohokrát unavená jak horník po šichtě, poté, co jsem uložila ke spánku naše tři menší děti, (tři starší to už nepotřebovali), vzala jsem si cigarety a šla ven, na vzduch, uzavřít den. Ta večerní cigareta už dávno byla mým rituálem, ne že bych si přes den nikdy nezapálila, večer to však bylo pravidlem. Jasně jsem vnímala, že je to taková moje berlička – neřestička, ale počítala jsem s tím, že Pán Bůh má pro tuto moji zálibu pochopení, jak by ne, vždyť já hned s prvním obláčkem nikotinového kouře začínám „pokec“ s Ním, je to pro mne svého druhu vůně kadidla, nejsem závislá, jen mi to pomáhá vyčistit si hlavu… Takové a podobné byly moje argumenty.
Naše ALFA se blížila do druhé poloviny. Jedním z plánovaných setkání kurzu bývá i „víkend s Duchem svatým“. Vše probíhalo podle plánu, prvním večerem nás provedl kněz přednáškou na téma: Kdo je Duch sv.? Kromě jiného v přednášce zaznělo slovo z Bible, Ez. 36,26: „A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa.“ Vím, že jsem tento verš slyšela mnohokrát, pocházím z věřící rodiny, odmalička chodím do kostela, ale nikdy, opravdu nikdy se mne ta slova nijak nedotkla, vlastně mne ten neuvěřitelný Boží příslib nechával úplně chladnou.. Teď jsem ale měla dojem, jako bych to slyšela poprvé! „Hmmm, nové srdce, no, tak to by se mi líbilo!“ blesklo mi hlavou.. Během druhého dne měla přijít na řadu taky obnova křestních slibů, předtím jsme se modlili, zpívali, vzývali Ducha svatého. Najednou jsem pocítila obrovskou lítost, že jsem během uplynulého týdne několikrát zaplašila myšlenku jít ke zpovědi před tak důležitým víkendem jako „víkend s Duchem svatým“ bezesporu je.. Na moje opožděné lamentace kněz okamžitě zareagoval, šel se mnou vedle a vyzpovídal mne. Za chvíli jsme se vrátili k ostatním, kteří stále zpívali, já se chtěla přidat -jenomže v té chvíli mne zalil takový déšť slz, že nešlo přestat… všichni dál zpívali a zpívali, a já plakala a plakala.. vnímala jsem ten zpěv jakoby trochu zpovzdálí, a najednou jsem si úplně jasně uvědomila: VŠE JE JINAK…DOSTALA JSEM NOVÉ SRDCE.. Nevěděla jsem, co vše to bude obnášet, ale v jednom jsem měla jasno: věci se začnou měnit, a to velmi radikálně! Pán je tu, aby konal, a jen čekal na toto moje „ano“ s novým srdcem.. Vnímala jsem hluboký pokoj a radost, a taky zvědavost, jak to celé udělá. Bylo mi jasné, že mi ukáže, kde začneme, a hlavně: POJEDE V TOM SE MNOU!! Tušila jsem, že to bude hodně dobrodružná cesta s tím nejskvělejším průvodcem, a já se té cesty smím zúčastnit!
Večer po návratu domů, po radostném uvítání se s dětmi, a potom, co jsem ty menší uložila, jsem jako obvykle vzala kabát a cigarety a šla jsem ven, popovídat si s Ním o všem.. „To byl ale zvláštní víkend“, říkala jsem v duchu, zatímco jsem si zapalovala cigaretu a zasněně koukala na hvězdy.. Jenže hned po prvním šluku bylo po pohodě! „FUJTAJBL, BLÉ, TAKOVÝ HNUS!“ málem jsem se pozvracela.. hned jsem to típla, nějak jsem to rozdýchala, vůbec jsem to nechápala, a protože mi byla zima a byla jsem hodně unavená, šla jsem spát. Jenže přišel další večer, a s ním další pokus vychutnat si svoji cigaretu -a vše se do detailu zopakovalo.. V té chvíli jsem to pochopila: mám nové srdce, a moje berlička mi byla odebrána, jako když moudrý a laskavý rodič vezme cumel- šidítko se tomu taky říká - odrůstajícímu batoleti se slovy: „Ukaž, toto už můžeme zahodit, už jsi velká holka a nepotřebuješ to..“
S odstupem víc než roku můžu říct, že Pán pro mne měl připraveno mnohem víc, než by mne napadlo od Něj vůbec chtít. Za měsíc od „víkendu s Duchem svatým“ začal totiž Rok milosrdenství, ale to už je jiný příběh.. a mám podezření, že je nekonečný..:-) M
