Trochu jiné Camino (postní inspirace)

Trochu jiné Camino (postní inspirace)
17. 2. 2021, 07:00 | Doporučit

Nedávno jsem se potkala se svou milou kamarádkou a strávily jsme asi hodinu tím, že jsme sdílely příběhy na téma “rok 2020”. Upřímně? Tragédie za tragédií. Ty složité, náročné a smutné příběhy, ať už naše vlastní nebo našich blízkých, byly v takové koncentraci, že se to skoro nedalo vydržet.

Když jsme skončily, říkám jí s lehce ironickým tónem v hlase:009-Jachta-2006 “Víš, co je na tom roce 2020 ale dobrý?”  “Ne”, zněla odpověď.  “Že si ho budeme už vždycky pamatovat.” 
“Tak to máš pravdu. Za deset let si asi přesně nevzpomenu, co jsem dělala v roce 2016, 2017, 2018, ale 2020, to bude jasný!” 
A pak jsme otočily list a začaly vzpomínat i na to krásné, co nám tento nezapomenutelný rok přinesl. Pro mě osobně bylo jedním z těch veselejších důvodů, proč si budu rok 2020 pamatovat, mé “tak trochu jiné Camino”. 
Už je to asi patnáct let, kdy jsem si poprvé přála jít Svatojakubskou poutní cestu. Nikdy jsem na ní ale nevyrazila. Vždy tu nakonec byly jiné plány, jiné cesty, jiná dobrodružství. Po tom všem, co se v minulém roce odehrálo, jsem si ale řekla: “Tak a teď! Konečně! Jedu!” A než jsem stihla vyrazit, přišla nová práce (Bože, díky!), nová vlna pandemie (Bože, chraň!) a nová omezení na cestách přes hranice (Bože, proč?). “Z mého Camina letos zase nic nebude”, říkala jsem si. No dobře, neříkala. Fňukala jsem, vztekala se a plakala! 
Jakmile jsem ze sebe všechny ty emoce dostala (což mimochodem všem vřele doporučuji, taková vnitřní emoční sprška je čas od času k nezaplacení), šla jsem se projít. Cestou mě ale něco napadlo. Přemýšlela jsem: “O čem celé to Camino vlastně je? O čem je ta pouť? Proč tam chci tolik jet?” A pak to přišlo. Prostá, logická úvaha. Jde přeci o to “putovat”, jít z místa A do místa B, s konkrétním úmyslem a záměrem, s otevřeným srdcem. Setkat se během toho času s Bohem, sama se sebou a s druhými. “Vždyť to ale přeci pořád MŮŽU”, zajásala jsem! „V tom mi nikdo a nic nebrání!” Ta vlna vnitřního nadšení, která s tímhle nápadem přišla, byla pro mě jasným znamením - vydáváme se s Kristem na cestu!
Můj původní záměr byl jít Camino portugalskou cestou. Právě tahle cesta má zhruba dvě stě třicet kilome-trů. Vychází se z portugalského Porta, na sto dvanáctém kilometru se překračuje portugalsko-španělská hranice a pokračuje se dál, do Santiaga de Compostela. Tam se pouť zakončí pokleknutím před Kristem, u ostatků Svatého Jakuba staršího, jednoho z dvanácti apoštolů.
image2 (2)Dvě stě třicet kilometrů??? Tak to je výzva! Jdeme do toho! 
Vzhledem k mé nové práci a ostatním povinnostem bylo jasné, že nemůžu jít celou pouť najednou. Ale to mě nemohlo zastavit. Postup byl tedy následující:
•    Pomodlila jsem se, svěřila svůj poutní úmysl Bohu a poděkovala Mu, že jde na téhle dobrodružné výpravě se mnou. Tedy spíš, že já můžu jít s Ním :)
•    Našla jsem si nedaleko domova snadno dostupný, pětikilometrový okruh, který můžu s určitým úsilím denně zvládnout.
•    Založila jsem si sešit (na pouti se mu říká kredenciál), kam si budu dávat razítka za každou splně-nou etapu. Nakonec jsem si tam za každých pět kilometrů psala i modlitební úmysl a poděkování daného dne. Z kredeniciálu je teď krásná památka. 
•    Nakonec jsem si už jen popřála Buen Camino a vyrazila na cestu. 
Bylo 15. října 2020 a já byla odhodlaná ujít každý den svých pět kilometrů. Kromě nedělí, ty byly dány Bohu a odpočinku.
Už teď vím, že někdy je v životě potřeba s některými záměry prostě jen začít. Směr, cesta i cíl jsou často nejisté, ale pokud chceme někam dojít, začít musíme vždy. A tak jsem vyrazila. Dny prvotního nadšení začaly střídat dny plné únavy, lenosti a nedostatku času. Jednou bylo sluníčko, jindy zas sychravo a lilo jak z konve. Dobré dny střídaly ty špatné, listí pomalu žloutlo, přišla i nemoc, zranění a dny, kdy jsem nemoh-la jít dál. Nevadí, jak na pouti, tak v životě, někdy je potřeba si odpočinout. A pak přijde čas zase vstát, vrátit se na trasu a jít dál. 
Cestou jsem potkávala nové lidi, se kterými jsem se dala do řeči, i staré známé, které jsem neviděla roky. Občas se ke mně někdo přidal, jindy jsem šla sama a v tichosti se modlila. Někdy mi v uších zněly chvály, jindy mě provázel růženec. Dny míjely a najednou tu byl 23. den a 112. kilometr. Pomyslně jsem překroči-la portugalsko- španělskou hranici a první závan vítězství mi vlil novou sílu do žil. Bylo to vítězství nad smutkem podzimních dní, těžkostmi pandemie i nad vlastní leností. Oslavili jsme to s mou milovanou neteří a synovcem otužovací koupelí v podzimní přehradě a já měla pocit, jakoby všechno to smutné, zlé a těžké zůstalo tam. Tam někde na dně. V Portugalsku, v přehradě, ve vodě, která ze mě smyla všechen ten pot, prach a slzy z cesty. Tak jako to dělá křest - očistná koupel plná nové naděje.image0 (2) (kopie)
Cesta pokračovala dál a já měla před sebou poslední etapu. Věděla jsem, že chci svou podzimní pouť za-končit stejně, jako se končí “pravé" Camino: u kostela. Až cestou mi došlo, že místní kostelík, ke kterému putuji, je zasvěcený Sv. Jakubovi Staršímu!!! Na poslední etapu se ke mně přidali moji kamarádi. V batohu jsem na papírku nesla napsané modlitby za všechny lidi, kteří mi svěřili své úmysly, a láhev lahodného moku, abychom tohle malé osobní vítězství pořádně oslavili.
Stalo se. 19. prosince 2020 jsem, v doprovodu svých milovaných přátel, doputovala. 
Poklekla jsem před Kristem, u ostatků Sv. Jakuba Staršího, a neubránila se slzám. Na rozdíl od začátku mé cesty to byly slzy štěstí, radosti a dojetí. Od svých přátel jsem dostala poutní certifikát a krásnou ikonu Dobrého pastýře. Symbol Boha, který se stará.
Zpětně viděno, aniž bych to tušila, mě mé malé osobní Camino drželo celý podzim nad vodou. Dalo mi směr, smysl a úmysl, dalo mi čerstvý vzduch, pohyb, čas s Bohem a malá i větší dobrodružství. Pomohlo mi zachovat si zdravý rozum i přes druhou vlnu pandemie a vstup do náročného zaměstnání a dalo mi možnost prožít každý “obyčejný den” tak trochu jinak. V modlitbě a s Kristem. Ať už byl ten společný pětikilometrový čas naplněný chválou, mým remcáním, náhodným setkáním nebo partou přátel, byli jsme v něm s Bohem vždycky spolu. A to je podle mě dar každé poutě. Nejen té pěší, ale hlavně té celoživotní. Každý z nás totiž putuje, svým vlastním tempem i způsobem. Putujme tak, abychom zažili očistnou kou-pel Boží lásky a ruku v ruce s Kristem prožili všechna svá malá i větší dobrodružství. Na konci své cesty pak můžeme pokleknout, pustit slzy dojetí a společně se radovat z naplnění našeho cíle.
Buen Camino je známý poutnický pozdrav, který přeje tomu druhému “dobrou cestu”. Tak i já vám přeji Dobrou cestu. Tu, na které jste právě teď, i tu celoživotní. Ať je naplněná radostí i dobrodružstvím a ať vždycky víte, s kým na ní jste a kam společně směřujete. A když se 

image1 (2)

někdy na chvilku ztratíte, nevadí. Dů-věřujte svému Průvodci a brzy zase naberete správný směr.

Buen Camino

P. S. Pokud vás má netradiční svatojakubská pouť zaujala, nenechte se odradit okolnostmi. Myslím, že nadcházející postní období po nějaké osobní, tradiční i netradiční pouti přímo volá. A že to nejde? Jak vidí-te, vždycky to nějak jde. Nedávejte si za cíl dvě stě třicet kilometrů, ale třeba sedm a každý postní pátek ujděte jeden. Nebo se vydejte na nějaké konkrétní místo. Pěšky, vlakem, na vozíčku. A pamatujte: jak to dopadne, nikdo neví. Ale pokud nevyrazíte, nikdo to nikdy ani nezjistí.  Pán s Vámi.   JMR.

Předchozí měsíc
Následující měsíc
Po Út St Čt So Ne
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30    

2024 Flyer

-------------------------------

kostelik+kcmt

Příprava na manželství 2023-24

Příprava na manželství 2023-24

plakát 2023-příprava-na-m-zind

Jak se dá slavit neděle, když nemohu do kostela?

Frantisek-jaro
Frantisek-jaro
KCMT - liturgie
KCMT - liturgie
KCMT - sál s výhledem na terasu
KCMT - sál s výhledem na terasu
KCMT z dronu
KCMT z dronu
sv. František - liturgie
sv. František - liturgie
Velikonoce
Velikonoce
KCMT- foto hotel Kupa
KCMT- foto hotel Kupa
Popeleční středa
Popeleční středa
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT z dronu jaro
KCMT z dronu jaro
uvedení nového kaplana
uvedení nového kaplana
František-zima
František-zima
Komunitní centrum Matky Terezy
Facebook Předchozí Další