Maminka co nejtišeji otevřela dveře dětského pokoje. Byla tu již před půl hodinou, když ukládala svého syna. Nyní se ještě jednou vrátila, aby zkontrolovala, jestli už spí. Byl otočený zády ke dveřím a nehýbal se, z čehož kontrola usoudila, že už je v říši své bohaté fantazie. Sotva však klaply dveře, peřina se nejdříve trochu zavlnila, pak se najednou napřímila a zpod deky se vynořila černovlasá hlava malého kluka. Rukou zajel pod polštář, kde nahmátl tlustou, asi třísetstránkovou knížku. Dostal ji teprve nedávno k narozeninám. Vytáhl ji a sáhl po baterce, která ležela na nočním stolku vedle postele. Přetáhl si deku přes hlavu, zapnul baterku a začal číst.
Děj knížky se odehrával na divokém západě, do kterého se hoch beznadějně zamiloval. Hltal stránku po stránce, rychle je otáčel, jako by se bál, že něco propásne. Představoval si, jak je v malém městečku kdesi v pustině, je obutý do jezdeckých kožených bot s ostruhy a kolem pasu má široký pásek s revolverem. Jeho oči, které ještě před chvílí těkaly sem a tam, se najednou prudce zastavily. Hlavní hrdina tohoto románu, kterým byl šerif Johnson a který se stal jakýmsi idolem mladého čtenáře, byl postřelen banditou. Chlapec se odvážil číst dál, když mu najednou vyhrkly slzy. Vypadalo to, že je zranění smrtelné. Přečetl si dalších několik stránek a slzy si utřel, Johnson přežil. Do knížky dal papírovou záložku, zaklapl ji a odložil vedle sebe na stolek. Byl zmožen napínavým příběhem. Baterku vypnul. Pomyslel na šerifa, a povzdychl. Byl tak rád, že je ještě naživu.
Jeho myšlenky se z divokého západu přesunuly do současnosti. Znovu baterku zapnul a posvítil na starou židli v rohu pokoje, na které ležel kabátek s přišitou žlutou hvězdou. Tu hvězdu mu tam teprve včera přišila jeho matka, a on se už těšil, až ji bude moct zítra ukázat spolužákům. Bude z něho opravdový šerif, jako ten z románu.
Praha, 23. září 1941