Dnes bych naši pozornost rád upřel na knihu Exodus. Zase jde o celkem obsáhlou biblickou knihu, a tak se zaměříme na některé její okamžiky, celou bychom ji rozhodně nedali. Zkusíme se tak zastavit u základního poselství příběhu Exodu a u některých, možná ne úplně nejobvyklejších epizod. Stejně jako jsem se o tom zmínil i minule, dovolím si na začátek jednu poznámku nebo úvod k literárnímu druhu jako takovému.
V knize Exodus totiž můžeme potkat v zásadě dva druhy textů: jednak to je historické vyprávění o osudech vyvoleného národa a Mojžíše a druhak to jsou také normativní texty, jádro Mojžíšova zákona. První – vyprávění – se soustředí na historii, zaznamenání zkušenosti, kterou s Hospodinem má nejen jednotlivec, jako tomu bylo v případě praotců, ale celý národ. Jeho vztah s Hospodinem je pro něj v pravém slova smyslu ustanovující: díky tomu, že se Hospodin projevil, vstoupil do života vyvoleného národa, stal se izraelský národ národem, dostal svou vlastní identitu. A do tohoto kontextu jsou vloženy i texty Zákona, předpisů, které nějakým výslovným způsobem tuto identitu, která vznikla na základě vztahu a vysvobození, potvrzují a uchovávají.
Jaká je základní linka knihy Exodus nebo-li základní kostra?
Osvobození Izraele z otroctví a začátek jeho cesty stát se učedníkem, osvojovat si Boží způsob myšlení a jednání. Na začátku se potkáváme s Izraelem, který je již staletí pod egyptskou nadvládou. Už ho tak od okolních pohanských Egypťanů mnoho neodlišuje. Jejich myšlení, jednání, oblékání, ve všem se přizpůsobili okolí. A stejně nejsou v očích Egypťanů víc než otroci. Ztratili svou identitu, a zároveň s tím i respekt, který měli. Když budeme uvažovat o exodu jako o události osvobození, tak to je jen první a vlastně úplně začáteční věc. Hospodin Bůh nevyvádí Izrael jen proto, aby byli svobodní, ale aby je naučil úplně novému smýšlení, novému způsobu existence. Vysloveně říká: (Lev 18,3) Nesmíte se chovat podle zvyklostí egyptské země, v níž jste pobývali, ani podle zvyklostí země Kanaán, do níž vás přivádím; nebudete se řídit jejich ustanoveními.
Co vlastně tedy Hospodin Izraeli nabízí? Určitě je to svoboda, ale svoboda, která není jen svobodou od něčeho, ale ještě více svoboda pro něco – pro nový způsob života, pro nový vztah, který bude Izrael určovat, pro vztah s Hospodinem. I proto je vlastním jádrem Exodu ne tak třetí kapitola se zjevením Mojžíšovi ani odchod z Egypta, ale události uzavření smlouvy na Sinaji v 19. - 24. kapitole. Připravil jsem pro vás opět pár tipů na místa, kterým bychom mohli věnovat pozornost v nadcházejícím týdnu. Je jich víc než sedm dní a nechám na vás, která z míst si vyberete, některá jsou opět relativně rozsáhlá. Ale pokud bych mohl, tak se určitě zastavme u těchto 5 kapitol. Možná šesti, i události 25. kapitoly jsou důležité.
Co se děje pod a na hoře Sinaj? Hospodin Bůh se výslovně hlásí k tomu, kým je a co pro Izrael udělal a chce dělat. Jasně a zřetelně tak ukazuje, jak ze své strany vykročil, udělal první kroky směrem k vyvolenému národu. A nyní to je na Izraelitech, jak na tuto skutečnost zareagují, zda nabízený vztah přijmou, či ne:
19,3 Mojžíš vystoupil k Bohu a Hospodin na něj zavolal z hory: „Tak řekneš Jakubovu domu a oznámíš synům Izraele:
19,4 Sami jste viděli, co jsem udělal Egypťanům, jak jsem vás nesl na orlích křídlech a dovedl vás k sobě.
19,5 Nuže, budete-li mě skutečně poslouchat a mou smlouvu zachovávat, budete mým vlastnictvím mezi všemi národy, neboť mně patří celá země.
19,6 Budete mi královstvím kněží a svatým lidem. To jsou slova, která řekneš izraelským synům.“
19,7 Mojžíš přišel, svolal přední muže v lidu a předložil jim všechna tato slova, která mu přikázal Hospodin.
19,8 Všechen lid svorně odpověděl: „Všechno, co mluvil Hospodin, splníme!“ Mojžíš oznámil slova lidu Hospodinu.
19,9 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Přijdu k tobě v hustém mraku, aby lid slyšel, až budu s tebou mluvit, a aby i tobě vždycky věřili.“ Mojžíš oznámil Hospodinovi odpověď lidu.
A na základě toho přitakání Hospodin ve zjevení předává Mojžíšovi Desatero a další slova Zákona, pravidla, která mají vymezit a upevnit vzájemný vztah s Hospodinem, ale také vztahy mezi členy Izraele jako takovými. Z kultury pohanského Egypta se totiž mají začít učit Boží logice a Božímu náhledu na věci. A to nebylo a nebude jednoduché.
Potvrzením vzájemného vztahu se pak, kromě dodržování těch pravidel, která bychom mohli označit jako morální, stává i nová bohoslužba. Součástí předpisů jsou totiž také kultické předpisy k jednotlivým obětem, svátkům a Mojžíš staví stánek setkávání, který naplňuje Boží přítomnost. Neopomenutelnou věcí je také způsob, kterým Mojžíš stvrzuje smlouvu s Hospodinem: kropí shromáždění krví.
Když se tak díváme na jednotlivé příběhy Exodu, a možná ještě víc, když se začteme i do Levitiku, knihy, která je určitým doplněním pasáží Exodu, ve kterých se mluví o Zákonu, tak nás může napadnout: Je to pěkné, ale není to vlastně všechno strašně vzdálené? Co my tady s tím, takřka 4000 let jinde?
Důležitost těchto epizod je jednak v tom, jak názorně svědčí o povaze Božího vztahu s lidmi - o smlouvě, kterou s námi uzavírá. Ta není smlouvou o díle: dělejte tohle a dostanete toto. Samozřejmě, že obsahuje nejrůznější zaslíbení nebo varování, ale jejím jádrem je společenství osob. „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh“ to je refrén, který nacházíme na začátku Desatera, v průběhu kapitol s předpisy. "A to všechno dělám a předávám ti proto, aby vztah mezi námi i mezi vámi, jako lidem, mohl fungovat a rozvíjet se."
Druhým důvodem, proč je nesmírně důležité číst Exodus, je jeho přeplněnost předobrazy pro Ježíšovu misi. Ať už je to samotný přechod, mana – eucharistie – pokrm, společné stolování a hostina, která stvrzuje smlouvu, obětní řád, který nám ukazuje, že bez posvěcování se to nejde, skutečnost oblaku, který zastiňuje Stánek, sinej, který putuje s lidem. Oblaku, který zastiňuje (slova Gabriela) a sestupuje na Marii…
Úryvka pro nadcházející dny.
- Izrael zotročený v Egyptě (1, 8–22)
- Hořící keř (3,1 - 6,30)
- Deset ran (7, 14–11, 10)
- Exodus a první Přejití, pascha (12, 1–14, 31)
- Přechod Rudého moře (13, 17–15, 21)
- Bůh zajišťuje manu (16)
- Smlouva s Mojžíšem (19–25)
- Zlaté tele (32, 1–35)
- Ustanovení Levitů (32, 25–29)
- Svatostánek (36 - 38)