Františku, s jakými očekáváními jsi k nám před rokem a půl přicházel?
Vlastně asi se žádnými. Díky tomu, že to bylo se zmatky. Nejdříve jsem měl jít totiž do jiné farnosti, pak na poslední chvíli byla rychlá změna a já měl plno starostí kolem svěcení, primice, neměl jsem tedy moc času nějaká očekávání mít. Tušil jsem, že jdu do velké farnosti, co se počtu lidí týče, a že P. Michael je akční. Spíše jsem tedy myslel na to, jak se vyvine náš vzájemný vztah s Michaelem.
A naplnění očekávání?
Potvrzení toho, že farnost je opravdu velká a že to pro mě je obrovská novinka. V Kolíně (odkud pocházím) i u sv. Vojtěcha na Praze i (rok jáhenské služby) je to opravdu rozdíl. U sv. Vojtěcha se v neděli sejde tolik lidí, co u nás ve všední den. To byl pro mě největší šok. A naučit se v tom fungovat tak, abych byl pro všechny, jak je potřeba. Navíc jsem velký introvert, tak je to pro mě výzva! Nezdravit se jen s těmi, které už znám, ale oslovit i jiné. Co se týče očekávání směrem k P. Michaelovi, jsem rád, že se naplnila pozitivně. Mám osobní zkušenosti se třemi typy kněží: P. Bulín z Kolína (z mého dětství), P. Benedikt Hudema (rok jáhenské služby) a P. Michael. A všichni, byť jiné povahy a vystupování, mají stejné základní kněžské nastavení (přístup k lidem, zprostředkování víry, aktivní a živý vztah s Bohem, který se snaží předat lidem).
Jaký je tvůj nejhezčí zážitek z uplynulého roku?
Moc mě potěšilo, když mi na minulý farní den děti nakreslily obrázek k svátku. Vracel jsem se během odpoledne na faru a před dveřmi do bytu jsem měl naskládané obrázky a přání. I každá neděle a setkání po mši mě těší.
Co doba karantény…
Potěšilo mě prožívání víry farníků během ní. Ať už využíváním otevřeného kostela k modlitbě i ke zpovědi, tak jejich pomoc při přenosech a podcastech.
Jak došlo k tomu, že jste oba s Michaelem byli na přenosech mší svatých současně?
Oba jsme chtěli být každý den na mši svaté a zároveň ji prožívat ve společenství. I technická stránka věci se zvládá lépe ve více lidech.
Na co rád kolem přenosů vzpomínáš?
Na humorné situace při učení se s technikou a při zjišťování, co a jak vybírat. Jako například, že píseň z kancionálu by měl vybírat ten, co ji pak bude zpívat (samozřejmě bez doprovodu varhan).
Jak jste měli nebo máte s P. Michaelem rozdělenou práci? Co je tvojí starostí?
Kromě rozdělení bohoslužeb, tak mám na starost děti na 2. stupni základní školy na výuku náboženství, ministrantská setkání – tak cca 4 krát do roka, pastoraci starší mládeže, to je pro mě velká výzva, bohoslužby a svátosti v domovech seniorů na Jižním Městě ve spolupráci s Pavlem Tvrdým a panem Audy a další věci, které se vyskytnou. Za to jsem rád, že mě Michael k tomu pouští.
Budeš tady s námi ve farnosti, dá-li Pán, nejméně i tento školní rok. Bude se v něčem lišit?
Dost bude samozřejmě záležet na situaci ve státě ohledně pandemických opatření. Bude se lišit v tom, že prostředí už znám, už vím, kde jsem chyboval, kde jsem objevil své limity. Tak jak jsem neměl vizi a představy, tak teď už tuším, co mě čeká.
Jaká máš přání?
Všechny situace, které přicházejí, aby nás přiváděly k Bohu, a ať Mu to zbytečně nekomplikujeme :-).
Co děláš ve volném čase? Máš čas se věnovat hudbě?
Věnuji se čtení a rád navštěvuji kněžské kamarády, snažím se udržovat kontakty.
Pokouším se obnovit svou hudební kariéru. Hudba patří k mému životu od dětství a zjistil jsem, že mi to pomáhá. Obnovil jsem své aktivní členství v orchestru ARCHI, kde hraji na violu od 6. třídy.
Co bys vzkázal čtenářům Fchodovin, resp. farníkům?
Jsem rád, jak jste mě přijali a že ta změna umístění na poslední chvíli byla správná. Že Pán Bůh ví, co dělá.
Františku, i my jsme za tebe rádi a přejeme ti, ať i tento školní rok je pro tebe dobrý a požehnaný.
Za rozhovor děkuje Katka.