Kdy jste měli naposledy skutečnou nefalšovanou ničím nezkalenou radost? Kdy naposledy jste byli jako u vytržení? Děti, aspoň ty malé, tohle umějí. Možná jim to i tak trochu závidíme. Protože rozradostnit nás dospělé, to dá mnohem větší fušku. Jako by na nás neustále doléhala jakási neviditelná tíha. Možná proto, že my dospělí máme už své zkušenosti. My až příliš dobře víme, jak věci často dopadnou a zač je toho loket, a že život není peříčko. No, není. A právě starosti o něj nás okrádají o radost, o schopnost žasnout nad Boží láskou. Starosti o existenci, starosti o své bližní, starosti o to co přijde, starosti nad stavem světa, to nás zbavuje radosti. Nerozhodli jsme se tady trápit nad něčím, co stejně nemáme tak docela ve své ruce? Do téhle naší situace zazní: Nebojte se. Zahoďte svůj strach. Zvěstuji vám radost, která bude pro všechen lid.
Opravdové Vánoce znamenají otevřít se Boží lásce, která nás může zachránit. Můžeme pocítit, že jsme milováni, a právě jako ti milovaní můžeme tu lásku dávat dál, svým blízkým, pouštět tu lásku do světa a hojit jeho rány. Vánoce nemusí být jenom zážitkem na pár dní. Stačí, když tohle všechno zachováme v mysli tak, jako Ježíšova matka Marie a budeme žít svůj život v důvěře v Boha, který přišel mezi nás.
J.H.