Milí přátelé a čtenáři Fchodovin,
v minulém čísle jsem psala o tom, jak jsem se celou hodinu cvičeni Pilates modlila, aby na mě neměla negativni vliv hudba a zpěv, který otvírá čakry, a jak mě Pán ochránil. Dlužím pokračovani. S kamarádkou a po poradě s knězem jsme na začátku přiští hodiny promluvily s lektorkou a vysloveně jí řekly, že bychom rády už tuhle hudbu při cvičeni neměly, že je to proti našemu duchovnimu životu a vyznání. Předtím jsem si několik dní dělala trochu starosti, jak to vezme, jestli nám nevynadá a jestli to alespoň trochu pochopí. Dopadlo to výborně. Paní cvičitelka to naše vysvětleni v klidu vyslechla a dokonce nám poděkovala, že jí to říkáme. Bohu díky. Tak vás chci povzbudit k tomu, nebat se bojovat za to, abychom nebyli zbytečně vystavováni věcem, ktere škodi naší duši. Dnes jsem chtěla tohle pokračovaní napsat i proto, aby si někdo z vás třeba nemyslel, že si můžeme my křesťané dělat, co chceme, když se budeme přitom modlit. Abychom si třeba neříkali, že se nám nic nemůže stát a lehkovážně nespoléhali na Boži milost. Tak to jsem tím minulým svědectvím napsat rozhodně nechtěla. Přeji vám požehnané prožití zbytku postní doby a Kristovo vítězství ať je naší silou na každém kroku i v každém úmyslu a konání.
Katka