Christa Převrátilová: “Svět potřebuje Boží lásku”

Christa Převrátilová: “Svět potřebuje Boží lásku”
1. 2. 2021, 08:30 | Doporučit

Kdo jste v naší farnosti vyrůstal nebo tu žijete delší dobu, určitě znáte naši milou farnici Christu Převrátilovou, rozenou Frankovou. Využila jsem vánoční doby i více volného času a udělala jsem si krásné odpoledne se svou biřmovací kmotrou.

Christo, kdy a kde ses narodila a vyrůstala?

Andělská HoraNarodila jsem se koncem 2. sv. války v Andělské Hoře u Karlových Varů, to znamená do hodně nepříznivého prostředí Sudet a doby, navíc německé mamince a českému tatínkovi. Ten tam byl totálně nasazený u velkého sedláka od roku 1940, kdy po maturitě na Arcibiskupském gymnáziu v Praze v roce 1939 nemohl jít na vysokou školu. Měl z něj být kněz, už za studií byl „zaháčkovaný“ na Strahově u premonstrátů. Moje maminka pocházela z malého hospodářství v Andělské Hoře, její tatínek přišel o celou ruku, a proto nemusel jako Němec do války, byl to velmi moudrý muž, který z Hitlerových projevů v rádiu poznal hrozící katastrofu. S hrdostí mohu říci, že moji němečtí prarodiče nebyli nacionalisté, vždyť přijali za svého mého tátu – Čecha. Přesto museli do odsunu Němců a skončili na bavorském venkově. Směly jsme je pak s maminkou (bez tatínka) navštěvovat jednou ročně.

 

Byli jste dál v Andělské Hoře?

Maminka zůstala po odsunu rodičů v Čechách s tátou, který byl přidělen do státní správy, nejdříve v Andělské Hoře a pak v Karlových Varech. Jako malá jsem zažila divoké dosídlování Andělské Hory, pouze dvě rodiny, které sem přišly, byly slušné. To už byl tamní kostel nejen zavřený, ale po dvou letech zdevastovaný. Naštěstí jsme se v mých osmi letech přestěhovali do Ostrova nad Ohří, kde byl funkční kostel s mladým knězem, kam jsme pak s maminkou chodily.

 

Jak to bylo s Tvou výchovou ve víře?První sv. přijímání

Moje maminka byla mou nejlepší katechetkou. Jen živá víra jí pomohla vydržet nepřízně osudu. Zažívala jsem s ní velkou důvěru v Boha a Jeho vedení. Víru mi předávala láskyplně a pravdivě. Byla mi vzorem pak pro mnou dospělou víru.

 

Jakou střední školu jsi studovala?

Byla to v Karlových Varech střední zdravotnická škola, stala se ze mě dětská sestřička. Měla jsem to štěstí, že jsem v této profesi našla své pravé povolání a konala ho tělem i duší.

 

Jak se dál prohluboval Tvůj vztah k Bohu?

Trvalo několik let, než se má dospělá víra probudila. Po maturitě jsem odešla na umístěnku do Mariánských Lázní a stačilo mi občas zajít do kostela. Pak jsem poznala svého muže Bohouška (mou celoživotní lásku), stačilo mi, že byl částečně ve víře vychován svou babičkou. Civilní svatbu jsme měli v roce 1967, církevní o 15 let později po přípravě u P. Řehoře Marečka na Spořilově. To už jsme měli dvě děti a bydleli na Jižním Městě.

 

Jak ses dostala do Prahy?

V Mariánských Lázních byla vojenská posádka a on tam sloužil. Po jeho propuštění do civilu jsem s ním odešla do Prahy, jeho rodiště.

 

Jak se to stalo, že jsi toužila po svatbě v kostele?

Svatba 1967Bydleli jsme v Podjavorinské ulici, měli okno z kuchyně na západ, slyšela jsem denně zvony kostela sv. Františka. V našem domě bydlela Maruška Doležalová se svojí dcerkou Janou, chodívaly každou neděli do kostela a já je z okna vídala. Začala jsem toužit po pravidelném duchovním životě. Zašla jsem tedy za nimi, jestli bych s nimi mohla v neděli do kostela. Pak už to jelo samospádem. P. Šulc byl často nemocný a my pak jezdili na Spořilov. Když jsem byla u zpovědi u P. Marečka, povzbudil mě, abychom se s Bohouškem oddali i církevně. Začali jsme k němu chodit na faru, můj manžel byl jím tak osloven, že pak doma sám studoval bibli a duchovní literaturu. Ale do kostela dál nechodil. Proto i naše děti vyrůstaly s tímto rozdílným prožíváním víry, převážila pak ona tátova varianta, dá se říci pohodlnější. Každopádně z nich vyrostli dobří lidé a zaručeně Boha hledající.

 

Co nového ve Tvém prožívání víry přineslo období po revoluci?Společenství Sedm pramenů

Po sametové jsem se pídila po dalším duchovním posunu, který jsem napřed v naší farnosti necítila. Tak jsem i trochu ze zvědavosti začala navštěvovat bohoslužby evangelických církví. Rozdělení církví mě v té době hodně trápilo. Rozhodující byl pak seminář duchovní obnovy ve Vršovicích, po něm jsem definitivně poznala, že jsem v katolické církvi, potažmo v této farnosti, doma. Farnost mi přirostla k srdci a začala jsem se účastnit všech možných aktivit, včetně úklidu kostela. Ráda vzpomínám na křesťanské centrum v Modletické a akce v kavárně Na dně, na ředitelku Alici Žváčkovou, na Radka Tichého… Z vršovického společenství vznikla odnož v naší farnosti Sedm pramenů, která se schází dodneška. Společenství je báječné pro sdílení se ve víře!

V ordinaci při práci

 

Ale nějakou dobu jsme Tě v naší farnosti nevídali. Proč?

Povolání sestřičky a pečovatelky neskončilo mým odchodem do důchodu, protože hned poté jsem pět a půl let pečovala o maminku, v té době už žijící v Německu. Díky Pánu Bohu, byla i tam živá farnost, která mě přijala mezi sebe, dodnes si s některými lidmi dopisujeme.

 

 

Co si ráda vybavíš, když zavzpomínáš na toto období?

Soška těhotné Panny Marie (advent 2007)V této farnosti měli tradici – nošení sošky těhotné Panny Marie po rodinách v době adventu. Sošku přinesl do dané rodiny dobrovolník, proběhla krátká pobožnost a Panna Maria tam zůstala do dalšího dne nebo i déle, kdy si pro ni dobrovolník zase přišel a podle seznamu zájemců ji přinesl další rodině. Na tuto událost jsme se s maminkou každý rok těšily.

 

Z péče o maminku jsem plynule přešla na péči o manžela, který byl po mozkové příhodě 9 let jen ležící a nekomunikující. Byla jsem pak vděčná za možnost chodit aspoň na nedělní mše svaté. Nešlo účastnit se dalšího života farnosti, péče o manžela pak byla moje Bohoslužba.

 

Úplně jsme zapomněli připomenout Tvé pobývání v Lukavci na chalupě, odkud Tě znám.

V roce 1986 jsme s manželem koupili starou chalupu v Lukavci u Pacova, kde jsem s nadšením zjistila, že tamější farnost žije, a to díky P. Františku Karvanovi. Hned po mé první návštěvě kostela mě oslovil a přivítal. To mi vyrazilo dech. Bohužel byl po třech letech odvolán do svého řádu petrínů do Českých Budějovic. Odtud plyne můj celoživotní úvazek modlitby jednoho desátku živého růžence denně.

 

Kdy ses zapojila do Kolpingovy rodiny v Praze 8?

Po revoluci mě Maruška Doležalová zlanařila do tenkrát vznikající členské základny. Kolpingovo dílo jsem znala z Německa, proto jsem se ráda přidala. Pobočka v Praze je azylový dům pro matky s dětmi a jeho zakladatelka Jana Zemanová je mojí dobrou přítelkyní. Do azylového domu jsem chodila pomáhat jako zdravotní sestřička. Evropský svaz Kolpingu pořádá jednou ročně na tři dny mezinárodní mírové putování, ke kterému se sjede kolem 300 lidí z celé Evropy. Hostitelská země připraví ubytování a vše kolem, určí trasu a denně se ujde třeba 20 km. Když to šlo, účastnila jsem se ho i já.

 

Máš kromě společenství Sedm pramenů ještě nějaké jiné?

I během těch 9 let péče o manžela jsem si našla čas a pátek dopoledne prožila s ostatními seniory bohoslužbu a společenství. Za něj jsem také moc vděčná.

Páteční setkaní seniorů (prosinec 2019)

Jaký je Tvůj oblíbený citát nebo verš z Bible?

Jednou u paulínek jsem si vzala z košíku ruličku s veršem a tento mě provází už léta: 1Kor 2,12: „My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který vychází z Boha. Tak můžeme poznat, co všecko nám Bůh dal darem.“

 

Jaké je Tvé krédo?

Je to od Alberta Schweitzera: Jediné, co bude důležité, až odejdeme, budou stopy lásky, které tu po nás zůstanou.“

 

Co bys vzkázala čtenářům?

Život je velké dobrodružství! Čeština je i v tomto slově úžasná: dobrodružství. Můj postoj k životu je dobrodružství, ale i dobrodružství.

Pochopila jsem, že Boží láska je neskutečně ryzí a je potřeba být pro ni propustní, být nejen schopni ji přijímat, ale dávat dál. Tento svět je nemocný a Boží lásku potřebuje. Je třeba, aby ji skrze nás přijímal.

 

Milá Christo, děkuji za to, že ses s námi podělila o svou cestu k Pánu a o svůj vztah k Němu. Vím, že to pro Tvou skromnost nebylo jednoduché, ale věz, že svým svědectvím v tomto rozhovoru i při osobních setkáních jsi pro nás úžasným vzorem hodným následování.

Katka

 

Oblíbená báseň paní Christy od jejího oblíbeného novodobého básníka Františka Novotného:

 

Christa dnes

Svět je jen alejí,

kterou se k Bohu vydáš.

Je loukou plnou květů,

každý z nich láskou voní.

Beránky nadějí

zbytečně v trávě hlídáš.

Cesta se mění v cíl,

tak netrap se už pro ni.

 

 

Fchodoviny 2/2021

Předchozí měsíc
Následující měsíc
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

2024 Flyer

-------------------------------

kostelik+kcmt

Příprava na manželství 2023-24

Příprava na manželství 2023-24

plakát 2023-příprava-na-m-zind

Jak se dá slavit neděle, když nemohu do kostela?

Frantisek-jaro
Frantisek-jaro
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT - liturgie
KCMT - liturgie
KCMT- foto hotel Kupa
KCMT- foto hotel Kupa
Popeleční středa
Popeleční středa
KCMT - sál s výhledem na terasu
KCMT - sál s výhledem na terasu
Velikonoce
Velikonoce
sv. František - liturgie
sv. František - liturgie
KCMT z dronu jaro
KCMT z dronu jaro
František-zima
František-zima
KCMT z dronu
KCMT z dronu
uvedení nového kaplana
uvedení nového kaplana
Komunitní centrum Matky Terezy
Facebook Předchozí Další