Bůh a já?
Jaké místo má Bůh v mém životě? (Čemu dávám přednost před Bohem?)
Nezapírám a nestydím se za víru?
Je něco čemu dovolím být v mém životě větší než Bůh?
Modlím se ráno a večer? (Když mám přítele nebo někoho blízkého tak se s ním přeci bavím ne!)
Každé přátelství má svoje pravidla naše přátelství s Bohem má taky svoje pravidla. Jedno je takové, že se s námi Bůh chce potkat i v neděli v Kostele se všemi ostatními s kterými se on také přátelí. Nekašleš na to?
Já a druzí? Já a svět?
Poslouchám a vážím si rodičů / učitelů? Neprovokuji je?
Čím ubližuji kamarádům?
Nezávidím ostatním? (To je fakt totální hloupost protože z toho máš jen otrávenost.)
Nepodvádím?
Netrápím zvířata? Jsou to taky Boží tvorové a nejsou k tomu aby sis na nich dokazoval svou moc.
Necítím zášť a nenávist k ostatním?
Nekradu?
Jsem ochoten pomoci?
Nešikanoval/ nešikanuji někoho? To nejde jen o spolužáky, ale i o rodiče.
Já a Já?
Pamatuj že Bůh stvořil svět a tebe taky. Proto ví jak se s tím vším má zacházet. V Božích očích jsi například ty velmi krásný/á jednoduše povedený/á. Je do tebe vložena obrovská možnost dobra. Jen ji musíš správně objevit. Jeden příklad: Je pochopitelné, že návod k použití u většiny věcí nečteš i když je to často od nás hloupé. Když tím poničíme věc tak možná přijdeme o peníze, ale když jde o člověka tak jde o život a to o ten druhých i ten tvůj. Boží touhou je aby lidský život byl krásný. To neznamená bez pravidel, ale smysluplný a směřoval k němu a to i s našimi lidskými přátelstvími a vztahy.
Nepoškozuji sama sebe? (Přepínání sil, zbytečné ponocování, přežírání nebo naopak nejedení....)
Nepomlouvám? Nelžu? Nevymýšlím si?
Tvoje tělo krásné a vzácné a tělo druhých také. Proto tebe i druhé Bůh vybavil studem, který ho chrání před znevažováním. Proto má člověk mít svoje tajemství intimitu, která nepatří zvědavosti a na odiv veřejnosti. Rozuměj sexualita je skvělá, krásná a mocná, ale není pro "srandu". Bohužel to mnoho lidí nerespektuje a nabízí toto krásné tajemství tuto itimitu bez rozmyslu a nebo jí zneužívá. Neznevažoval důstojnost člověka pohledem? Choval jsi se k lidskému tělu a to i svému s úctou? (Na internetu, nebo v časopisech, dvojsmyslné řeči atd...) Sexualita je dar muže a ženy jednoho druhému a ne pro sobecké účely ve smyslu vystačím si sám. Takže nemám sobecky vlastně zneužívat ani sám sebe.
Nevybírám si v jídle?
Lenost ? Ta je dvojí. Jedna nedělá nic a druhá rafinovanější dělá jen do čeho se jí chce a nedělá to co má.
Profláknutej čas u compu nebo televize, tabletu telefonu?
Tohle zpovědní zrcadlo nemůže shrnout všechno čím je náš život naplněn, ale je směrovkou, abychom se dotkli i věcí, které by nám jinak unikly.
-------------------------------
Jedno povzbuzení proč stojí za to zkoušet věci zmáknout.
Žil jednou jeden malý chlapec, který mel velmi spatnou povahu. Otec mu dal kapsu hřebíku a řekl mu, že vždy, když se rozzlobí, ať zatluče jeden hřebík do plotu vzadu za domem. První den chlapec zatloukl do plotu 37 hřebíku. Za několik týdnu se naučil kontrolovat svůj hněv a počet zatlučených hřebíků se postupně snižoval. Zjistil, ze je jednodušší ovládat zlost, než zatloukat hřebíky do plotu. Nakonec přišel ten den, kdy se chlapec ani jednou nerozzlobil. Řekl to otci a ten mu navrhl, aby teď chlapec vytahoval vždy jeden hřebík, když se za celý den ani jednou nerozhněvá. Dny míjely a chlapec po čase mohl říct otci, že v plote nezůstal ani jeden hřebík. Tehdy vzal otec chlapce za ruku a zavedl ho k plotu. Tam mu řekl: "Udělal si dobře, chlapce, ale podívej se na ty díry v plotě. Ten plot už nikdy nebude takový, jaký byl. Když řekneš něco ve zlosti, tak to zanechá právě takové jizvy. Jako když zabodneš do člověka nůž a vytáhneš ho. Nezáleží na tom, kolikrát řekneš lituji, rána stále zůstává. Rána způsobená slovem bolí stejně, jako fyzicky úder. Přátelé jsou vlastně velmi vzácné drahokamy. Rozveseluji tě a podporují ve všem. Vyposlechnou tě, když mas starosti, pochválí tě a vždy jsou ochotni ti otevřít své srdce."