Co je vlastně pokoj? Jaký pokoj měl na mysli apoštol Pavel, když o něm psal věřícím ve Filipech? Jaký postoj máme zaujmout k Božímu daru pokoje? A jak vlastně poznáme, že jsme ho vůbec obdrželi...?
Ve svém životě se stále víc přesvědčuji o tom, že Bůh je Bohem postojů. Mám na mysli to, že dřív než změní okolnosti, chce změnit postoj člověka. A výsledkem takové změny je pokoj. Často jsem se modlil a prosil za konkrétní věc, protože jsem doufal, že mi přinese pokoj. Mnohokrát jsem ji nedostal právě proto, abych se naučil Pánu důvěřovat, i když se věci vyvíjejí jinak, než chci. Ano, dřív, než Bůh změní okolnosti kolem nás, touží změnit naše postoje. Jimi se totiž určuje kvalita našeho života. Kristus si nepřeje, aby náš pokoj byl závislý na vnější situaci. Má vycházet z našeho společenství s Kristem. Je to nepochopitelné? Jistě, vždyť ne nadarmo čteme v tom samém textu, že pokoj Boží převyšuje každé pomyšlení.
Boží pokoj však nemá nic společného s apatií a flegmatismem. Je to postoj důvěry, jak to vyznává prorok Abakuk: „I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévě dobytek nebyl, já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat ke chvále Boha, který je má spása.“ (Abk 3, 17)
Opravdu silný je ten, kdo umí mlčet, i když je v právu. M. P. Cato st.
Překlad: Bohumil Kern, Pavlína Švábenská, Deník mladých, roč. 8, č. 42, s. 55