4. červenec – ráno jsem vzal Bibli a začal s Novým zákonem. Četl jsem ho s velikou vážností a předsevzal jse si jej číst každé ráno a každý večer. Neuložil jsem si nějaký počet kapitol, ale četl jsem ho tak dlouho, dokud jsem udržel pozornost. Nebylo to tak dlouho poté, co jsem se dal do díla, když jsem zjistil, že moje srdce se hlouběji a upřímně obírá špatnostmi mého předchozího života. Vracel jsem se k tomu, co se mi zdálo ve snu a myslí mi běhala slova „Žádná z těch věcí tě nepřivedla k pokání“. Naléhavě jsem prosil Boha, aby mi dal lítost a tak se jeho řízením stalo, že jsem došel k těmto slovům: „Toho Bůh, Vládce a Spasitele, povýšil pravicí svou, aby bylo dáno pokání a odpuštění hříchů.“ Upustil jsem knihu a mé srdce, právě tak jako ruce se pozdvihly k nebi v radostném hnutí, v jistém druhu extáze. Zvolal jsem hlasitě: „Ježíši, ty jsi syn Davidův! Ježíši, ty jsi vyvýšený Vládce a Spasitel! Dej mi své pokání!“ A bylo to poprvé v mém životě, kdy mohu říci, že jsem se v pravém smyslu modlil. Protože v tu chvíli jsem se modlil s porozuměním k svému stavu a s opravdovým biblickým náhledem na naději, která se zakládá na povzbuzení Božím Slovem. A od toho dne, řekl bych, jsem začal doufat, že mě Bůh slyší.
Robinson Crusoe
(Tento text je v našich sekulárních textech o Robinsonovi Crusoe vynechán)