Neztrácejme však čas planými úvahami a podívejme se raději na to, proč je zdravá svatost nejen možná, ale dokonce od nás žádaná. Svatost vskutku není v lidských silách, ale když od nás Bůh něco žádá, potom nás k tomu patřičně vyzbrojuje!
A u Něj je „všechno možné.“ Z naší strany je potřeba žít a myslet tak, abychom odráželi pravý Boží charakter. Abychom přebývali „ v Něm“. „Ale jako je svatý ten, který vás povolala, buďte i vy svatí v celém způsobu života. Vždyť je psáno: Svatí buďte, neboť já jsem svatý.“ ( 1 Pt 1, 15-16 )
Slovo „svatý“ bychom mohli nahradit také výrazy „oddělený“, „oddělený od jiných“, „odlišný“. Proč bychom tedy měli být jiní, oddělení, odlišní? Uveďme si na tomto místě několik důvodů: Jsme stvořeni tak, abychom našli naplnění našeho života v podobnosti Bohu.
Hřích se může zdát příjemný, v konečném důsledku je ale zničující. Bůh si nás vybral, abychom byli pro svědectví Jeho lásky a misloti odděleni, održeni od světa, který je poznačený a zotročený hříchem.
Pravá svatost – oddělenost, nás bude vést k tomu, abychom jako Ježíš byli přáteli Božími, Božími služebníky, lidmi s jasným cílem a vědomím stálé radosti a pokoje.
Všechno, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jaho božská moc, když jsem poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy.“ ( 2 Pt 1, 3 )
Vzdor existenci ďábla a zla v jakékoli podobě máme skvělé spojence – Svatého Ducha a společenství věřících. Duch Svatý chce do našich povah vtlačit pečeť Božího charakteru.
Boží děti se jím mají dát vést a citlivě reagovat na Jeho hlas.
Ve společenství upřímně věřících lidí může naše svatost dozrávat. Je-li naše účast na bohoslužbách pouze formální a čtení Bible je jen „povinnou jízdou“ bez závěrů pro svůj vlastní život, potom můžeme být označeni maximálně tak za svatoušky, ale nikdy ne za svaté. „Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1Pt 2, 9)
Deník mladých, roč. 7, č. 35, r. 1997, s. 11
