„Podívejme se do mapy, ať zjistíme, kam jsem se to vlastně dostali““, navrhla po další půl hodině žena. „Na co mapu, přece vidím, ne?“ odpověděl šofér a jeli a jeli – jsem v pokušení dodat: až dokud neumřeli …
Uvedená situace ilustruje rozdíl mezi mužem a ženou: Ženy chtějí dřív, než se vydají na cestu, vědět, kde je její cíl a jak se k němu dostanou. Nám mužům však stačí, dorazíme-li do cílem, lhostejno jak a kdy. No amapy? Pro nás nejsou to nejdůležitější … Je však samozřemé, že kdybychom důvěřovali mapám, ušetřili bychom si čas i nervy. Mapu totiž sestavil někdo, kdo terén velmi dobře proszkomal a svoje poznatky zaznamenal.
Na cesty života nám byla darována neocenitelná a – podotýkám – důkladně vyzkoušená pomůcka. Je to Kniha knih, Boží slovo, „poklad nade vše vzuácnější“, jak jej nazval J. A. Komenský. Bible je návodem na plnohodnotný život. Jejím autorem je znalec života a smrti, moudrosi a pravedlnosti, lži a pravdy.
Nám se však často stává, že se touláme po neznačených cestách a sami se tvrdohlavě snažíme najít tu správnou. Nedokážeme si přiznat, že jsme se ztratili. Co s tím? Zkusme každé ráno chvíli postát a zkoumat mapu Boží vůle. Jinak mohou naše kroky logického uvažování a dobrých předsevzetí, týkajících se naší vůle, cést do nehostinných krajů samospravedlnosti, duchovní pýchy a ne-věry. Jestliže se nedržíme „Boží mapy“ (ať už t pohodlnostim nebo máme-lispoustu práce, či nevěříme, že by to stálo zato), můžeme snadno minout cíl – věčný život- Máme však možnost rozhodnout se skoncovat s „jízdou naslepo“.
Na závěr ještě důležitá poznámka: V Božím Slově nejsou chyby ani povolené odchylky, jaké jsou v běžných („lidských“) mapách přípustné, protože jejich autory jsou omylní lidé.
Mapy slouží těm, kteří chtějí dosáhnout cíle. Ignorují je jen tuláci a falešní dobrodruhové.
B.K. Deník mladých, roč.7, č 35, s. 2