Přišel však den, kdy projevil zájem o práci na misijní stanici. Zpočátku to každý bral jako další z jeho triků, proto mu přidělili ty nejhorší práce. Musel čistit záchody, umývat dlažbu a vynášet koše s odpadky. Joe se však ochotně pustil do práce. A tak ubíhal den za dnem a Joe se pravidelně ráno hlásil o novou práci. Všichni si začali všímat, že se s ním něco děje. Najednou přestal pít a sem tam se přišel podívat i na modlitební chvíli. Svoji podřadnou práci konal vždy s úsměvem. A potom Joe začal povzbuzovat i ostatní. Když viděl, že se někomu nedaří, ochotně mu pomohl a s úsměvem ho povzbudil.
Z Joea se stal nový člověk. Moc toho sice nenamluvil, každý však toužil být alespoň chvilku v jeho přítomnosti. Do Joeova srdce totiž vstoupila Boží láska, která ho úplně změnila. Místní kněz ho často brával na návštěvy domorodých vesnic jako svého pomocníka.
Jednou byl kněz svědkem toho, jak jeden z domorodců stále dokola opakuje: „Bože, dej, abych byl jako Joe! Dej, ať jsem jako Joe! Ať jsem jako Joe...“ Kněz se k němu opatrně přiblížil a nejlaskavěji, jak jen uměl, ho napomenul: „Měl by ses modlit, abys byl takový jako Ježíš.“ Domorodec se k němu překvapeně otočil a zvolal: „Proč? I on je jako Joe...?“
Ve světě kolem nás žije spousta lidí, kteří Ježíše neznají. Budou si však vytvářet jeho obraz podle našeho příkladu. Jak obrovská zodpovědnost je to pro každého z nás! Žijeme tak, aby mohli říci: „Jestli je Ježíš jako ty, potom ho chci také následovat...“?
S pravou láskou je to jako se zjevením duchů: Všichni o nich vypráví, ale málo lidí je vidělo.
Překlad: Bohumil Kern, Pavlína Švábenská, Deník mladých, roč. 8, č. 42, s. 26