Aby jim to klapalo, musely se domluvit na několika zásadách, které se budou dodržovat. Udělaly to v tajnosti, při svíčkách a různých dalších záhadných rituálech. Nakonec spatřila světlo světa tato tabulka, kterou si připevnily nad dveře.
Nehraj si na velkého.
Nehraj si na slabého.
Chovej se „tak akorát“.
Je to až k nevíře, viďte? Malé děti svým citem poznaly, jaká nemoc dokáže zničit každý lidský kolektiv. Použily Pavlovo přání a upravily ho podle svého věku. Chytré děti, že?
Ježíš se nad nikoho nepovyšoval a stejně tak se před nikým neponižoval, přestože přišel na svět „aby sloužil a dal svůj život jako výkupné“ (Mt 20, 28). Snažil se každému vysvětlit, že byl zrozen Bohem, aby byl stejný jako všichni ostatní.
Znám dost pyšných lidí. Jejich pýcha vzniká z pocitu nadřazenosti nad ostatními. Znám také lidi, kteří se stále omlouvají a tím se před ostatními ponižují. Prostě si myslí, že nejsou dost dobří. Je to smutné.
Ty malé děti měly dobrý nápad, když si vyvěsily v klubovně svá pravidla. Udělaly správnou věc. Naučily se, že nejdůležitější je chovat se „tak akorát“.
Dobře se znát znamená dívat se na sebe očima, kterýma nás vidí Bůh.
Překlad: Eva Sobotková, Lukáš Bajer, Deník mladých, roč. 10, č. 6, s. 22