Byly to studentky Psychologie a ptaly se lidí, co je oslovuje, kde čerpají sílu, co si myslí, že by mladým lidem pomohlo překonávat těžkosti a podobně. Už přesně nevím, nevěnovala jsem tomu zas tolik pozornosti, protože se blížil začátek přednášky a myslí jsem byla už tak trochu v kostele. Se slečnami, říkejme jim Petra a Stáňa, jsme zjistily, že jsme všechny věřící. Peťa také katolička. Mluvily jsme o víře a bylo to moc příjemné. Říkala jsem si, jak je skvělé, že se mladí lidé nebojí jít s kůží na trh a klidně hovoří o svém vztahu s Bohem. Domluvily jsme se, že se ještě setkáme a s Peťou jsme si vyměnily kontakty. Já jsem pak utíkala na přednášku, která už byla dávno v plném proudu. Měla jsem radost ze setkání s podobně smýšlejícími lidmi a užívala jsem si program v kostele.S Péťou jsme se domluvily na setkání hned za dva dny. Přišla sama. S tím, že Stáňa nemůže, ale že mě seznámí s jednou mladou paní, se kterou si prý budu rozumět. Tak jsme šly do kavárny, kde už Lenka čekala. Chvíli jsme si povídaly a pak se Péťa omluvila, že musí jít, protože ještě něco má. Byla jsem z toho mrzutá, protože jsem se těšila, že si popovídám s ní a ne s nějakou jinou paní. Peťa odešla a my jsme osiřely. Lenka mi říkala, že také studovala Psychologii a teď se jí věnuje. Ale že psychologie nemá odpověď na vše a řešením je pro ni křesťansko-psychologické poradenství. S čímž souhlasím. Také, že žili s manželem ve Vídni, a ona se tam setkala s někým, kdo jí v této oblasti hodně pomohl. Nabídla mi jakýsi test- kreslení, díky kterému si člověk může uvědomit některé souvislosti ve svém životě a případně na nich začít pracovat. Přišlo mi to zajímavé a tak jsem přikývla. Po testu a povídání mi Lenka navrhla, že bychom se mohly ještě setkat. Že do příště v klidu vypracuje vyhodnocení testu a můžeme si o něm popovídat.
A tak jsem za několik dní poslouchala výsledek. Opět v kavárně. Lenka mi pak nabídla další test, jehož vyhodnocení by mi prý udělala její kolegyně, která je úžasná profesionálka. A myslím, že už na tomto setkání jsme si trochu povídaly o Bibli. Něco mi z ní i četla. Říkala jsem si, jak je to hezké, když někdo hledá odpovědi v Božím Slově a v duchu jsem se omlouvala své zaprášené Bibli, ležící v poličce. Lenka mi navrhla, že bychom se mohly nad Biblí setkávat pravidelně, pokud bych měla zájem. Přišlo mi to jako dobrý nápad, protože jsem se ke čtení Písma chtěla trochu navrátit. Lenka mi řekla, že ideální by bylo, kdybychom se scházely třikrát v týdnu! To jsem okamžitě zavrhla. Práce, manžel, domácnost, pes.. Možná kdybych byla studentka bydlící na kolejích a bez vážného vztahu, tak bych si to mohla dovolit, ale takhle to byla utopie. Slíbila jsem Lence, že jednou, někdy třeba i dvakrát v týdnu bych se s ní sešla. Byla pro.
Na dalším setkání mě Lenka seznámila s Veronikou- kolegyní, profesionálkou. Z Veroniky jsem byla nadšená. Úžasná žena, která zářila jako sluníčko, už když vcházela do kavárny. Takto si asi představuji psycholožku, ke které se lidé rádi vrací, protože jim dává obrovskou naději, povzbuzení a chuť se svými problémy bojovat. Čas rychle plynul, vyhodnocení testu bylo hodně zajímavé a já jsem byla vděčná za to, že jsem mohla poznat tak pozitivního člověka.