Výchova ve víře ... I.

Výchova ve víře ... I.
17. 10. 2018, 01:00 | Doporučit

Prosím neberte to, co budu psát, jako mentorování či moralizování faráře, ale jako povzbuzení. Píši to proto, že je mi líto, jak naše děti v městském prostředí trpí naší nedůsledností v našich postojích. Výchova ve víře je věc, ke které se zavazují rodiče při křtu svého dítěte.

A na to nám určitě nestačí chodit do kostela jako anonymní křesťané. Výchova ve víře je nesmírně komplexním jednáním rodičů vůči dětem plné prozíravosti. Je to jednání, které zdánlivě jde přeci během života samo od sebe, protože děti jsou děti. Ale pozor. Dříve než realizujeme lásku vůči dětem, tak je třeba ji zdravě artikulovat vůči Bohu i sobě navzájem jako rodiče a dokonce i vůči sobě samotným. Rodič, který zůstal u toho, že má takzvaně křest, první svaté přijímání, biřmování, svatbu v kostele a tím má spolu s nedělní mší a jednoroční zpovědí splněno a je tímto kvalifi kovaným vychovatelem svých dětí ve víře, je s prominutím naprosto mimo mísu. Proč? Protože těmi svátostmi to ve skutečnosti teprve začíná. To co teprve kvalifikuje je vlastní život ve víře, lásce a naději. Realizací těchto ctností, které jsou nám vlity. Realizovat víru je nikoli moralizovat, ale žít v živém vztahu s Bohem, chcete-li s Otcem, Synem a Duchem. A v každém období života mi to jde jinak, ale bez toho to nejde!.

A zkusme si to představit na vztahu mezilidském – manželském. Neudržuji-li svojí lásku ke svému partnerovi či partnerce v patřičné živosti, živost = neustálá přítomnost mojí lásky – úcty – věrnosti z obojí strany, tak pak láska – úcta – věrnost mizí, trpí, zastírá se. Prostě láska je nutně oboustranně aktivní. Vztah s Bohem je tedy velmi specifi cký úhel pohledu i na skutečnosti denního života. Protože ne dětinsky, ale dospěle předpokládám Boží aktivitu v našem životě. Vyplývá to z nádherné skutečnosti, že Bůh je stále přítomen svým stvořitelským slovem stejně jako když tvořil zemi. Velmi často se ale vymlouváme, že to necítíme, že to neumíme. Stejně jako neucítím opravdový, upřímný polibek druhého, dokud ho nepolíbím a nepřijmu jeho aktivní jednání vůči mně, tak dokud nezačnu děkovat, velebit, svěřovat a i prosit přirozeně za denní věci Bohu, nemohu zas tak něco moc žít či cítit, protože jsem do toho nevstoupil. Bůh nás ale již políbil a vyjádřil slovem i životem svého syna Ježíše Krista. A my na to jen odpovídáme svým vztahem a přijetím jeho dobroty. Když mne druhý pravdivě políbí nebo obejme nebo pohladí – jako dar, ne jako zištnost – a já jen útrpně tuto skutečnost přijmu, nic moc z toho mít asi nebudu. Bude to jaksi sterilní, dokonce mne to možná bude i zatvrzovat. Ale to je efekt mého tvrdého srdce, ne té opravdovosti z druhé strany. Chceme-li se tedy kvalifikovat, respektive i přijmout kvalifikaci jako křesťanští rodiče svých dětí a být věrni svému slibu, který jsme dali při křtu našich dětí, je třeba, aby láska jak partnerská, tak Láska k Bohu, byla aktivní, ne jen systém „mám splněno“, ale mnohem víc spočívala v kreativitě a vynalézavosti, jak jí vyjádřit. Mohli bychom říci sloganem či názvem jedné šikovné knihy: „Udržujme svou Lásku zapnutou“, a to ve všech jejích dimenzích správně vyrovnaných.
P. Michael
(Pokračování příště)

Předchozí měsíc
Následující měsíc
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31        

KCHKO

KCHK_19-pozvanka

Příprava na manželství 2019-20

2019-plakat-priprava-n-manželstvi

KCMT - sál s výhledem na terasu
KCMT - sál s výhledem na terasu
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT z dronu jaro
KCMT z dronu jaro
KCMT- foto hotel Kupa
KCMT- foto hotel Kupa
František-zima
František-zima
KCMT z dronu
KCMT z dronu
Velikonoce
Velikonoce
sv. František - liturgie
sv. František - liturgie
uvedení nového kaplana
uvedení nového kaplana
Frantisek-jaro
Frantisek-jaro
KCMT - liturgie
KCMT - liturgie
Komunitní centrum Matky Terezy
Facebook Předchozí Další