Děti v kostele

Děti v kostele
23. 9. 2018, 21:19 | Doporučit

Kdosi mi kdysi říkal, že jestli chci naštvat farníky nebo vyvolat nekonečnou diskuzi, tak mám napsat o dětech na bohoslužbách. No a já doufám, že to bude jinak. Možná jsem naivní, možná přílišný optimista, ale mám v hlavě pár myšlenek k tématu děti v kostele, o které bych se s vámi rád podělil. Ano je možné, že ti, ke kterým chci mluvit, si toho vůbec nevšimnou a ti, kterých se to netýká, to budou řešit, ale doufám ve zdravý rozum. Tak to zkuste vydržet.

Myslím si, že kostel bez dětí je jako velbloud bez hrbů. Protože takový kostel vymírá a ten kostel je vlastně zbytečný, už není pak domovem rodin, už není útočištěm. Taková církev vymírá. Ano farnost či chcete-li církev bez dětí a katechumenů strádá, i když může být navenek spokojeně setrvávající ve svém klidu. Taková živá mrtvola.

Mám radost z toho, že u nás do kostela děti smí. Ale vše má svoje složitosti a vybrat co nejlépe zatáčku je fakt někdy o život. Katastrofa v zásadě nastává ve dvou případech, a to buď bezohledných rodičů menších dětí, kteří nějak ignorují chování svých robátek terorizujících zbytek kostela a nebo bezohledných, už možná ne rodičů či rodičů starších dětí, s kterými již není problém, kteří však při sebemenším problému někoho vyhodí z kostela. Oba extrémy jsou k ničemu a vedou k vypuzení jedné či druhé skupiny z kostela. Tak ani o jeden extrém není co stát. Volám jen k životu mezi námi ohleduplnost. Zkusím k tomuto ožehavému tématu malinko říci a prosím o shovívavost, protože vyjádřit věc úplně a citlivě je skoro nemožné.

Co dítě smí a co nesmí v kostele? Asi to, co tu bohoslužbu rozloží a druhým znemožní ji vnímat, je jistě nesprávné. Nebo také likvidace interieru či exterieru kostela. To, co mi přijde tabu, jsou všechny druhy rachotivých hraček, bublifuky, koloběžky, jezdící traktory. Škubání záclon, dupot, který dítě dokáže tak fascinovat, neboť se to v kostele tak hezky rozléhá, honit se s druhými, případně s rodiči. Jednou mi bylo líto jedněch rodičů, kdy se robátko rozhodlo se s nimi honit mezi lavicemi a chudáci rodiče mu na to skočili jak na špek a naháněli ho tak decentně, až jim vždycky zdrhlo.

No myslím si, že kostel fakt taky není restaurace (nemluvím o kojení, to fakt nevidím jako problém a aby měla maminka, která potřebuje nakojit dítko klid, ať si klidně zaleze do zpovědnice nebo do našeho kojicího koutku vedle podia v KCMT), ale někdy mi fakt zůstává rozum stát, co všechno jsou rodiče schopni cpát do dítěte pod záminkou klidu. Myslím, že toto je na nás dospělých, protože musíme vzít vážně, že tím, co dovolíme svému dítěti, ovlivňujeme někdy dost drsně jednání dětí našich sousedů. Buďme v tom ohleduplní a nevyrábějme dětské davové nešvary. Děti z toho rozum nemají, my ho snad mějme aspoň trochu. Vždyť jeden ze základních úkolů naší výchovy je i výchova k řádu života a ten má i bohoslužba.

Možná ale lépe ne co nesmí a smí, ale k čemu ho chceme přivést? To je správná otázka. Moc mne inspirovala jedna maminka čtyř robátek (měla je dost nahusto po sobě), no já bych to asi nevydržel, ale jsem muž, tak to ani po mně nikdo nikdy nechtěl a snad chtít nebude. Ona moc hezky říkala: "No já se jen snažím, aby jim tam bylo i se mnou hezky, když mně je tam hezky s Pánem a tak je mám u sebe a chovám je a jsem pro ně ještě nějak víc než jak bývám i doma, kde je spousta práce a poviností. Vlastně je moc nepeskuju co musej či nesměj a je jen důležitý, aby nerušily ostatní a bylo nám hezky v Boží přítomnosti."

Nějak mám dojem, že v jistém období je normální součástí rodičovského úkolu, že větší část bohoslužby pracuje rodič s dítětem a sám není kdovíjak soustředěný. Chtěl bych říci těm, kdo se skrze to cítí nějak provinile: Jestli pomůžete svým dětem poznávat Boha v kráse liturgie a bez bugru a zprostředkujete jim, že v kostele je fajn, i když to má svůj řád, protože je tam Bůh, jste skvělí.

Milí rodiče, prosím berte děti do kostela, patří tam, i když je to pro vás velmi náročné, zvlášť když těch poupat máte více a mají své dny plné vzpour. Ano, patříte tam. Jen je třeba vybrat rozumně zatáčku, když je dítě neklidné. Někdy smekám před vaším hrdinským výkonem. Někdy je mi líto, že hluk úrovně válcovny plechu, který vyrobí jejich vlastní dítko, s některými rodiči vůbec nehne. Už se mi dokonce jednou stalo v jednom kostele, že mi vlastně nestačil ani kvalitní mikrofon. Nějak mne slyšet už vlastně nebylo.

Od kdy dítě do kostela patří? Já bych řekl, že od vždycky, když to jde. Dítěti, kterému nedovolíme nezvyknout si na kostel od mala, zaděláváme na problém, protože ho pak přivedeme do prostředí a vyžadujeme od něj něco, co neumí. Najednou je v prostředí, s kterým si neví rady. To není fér.

Kde mám být s dítětem v kostele? No přeci tam, kde může co nejvíce vnímat, nakolik to jeho živost či naturel či moje schopnost dovolí. Myslím, že je důležité nějak rozlišit mezi tím, když dítě jednorázově vymňoukne a pak je v klidu. Ve chvíli, kdy je ale věc opakovaná, je třeba ho vzít do foyer uklidnit. Tady bych chtěl asi povzbudit rodiče, aby se nestyděli v klidu odejít a zase přijít, je to přeci věc normální odejít s neklidným dítětem a příjít s klidným. Jen musíme odhalit včas ty dětské pokusy o hru, jak s námi manipulovat.

Vlastně bych chtěl také říci, že foyer není určeno standartně pro rodiče s dětmi, ale je to útočiště, když je problém. Dítě bez optického i akustického kontaktu není saturováno dostatečnými vjemy a ani nemohu od něj chtít, aby vše ve foyer vydrželo. Naopak logicky od vás najednou vyžaduje hračky, jídlo apod. Kostel není restaurace, ani hračkárna, ani tělocvična.

Místnost pro rodiče s dětmi za sklem u kaple je záměrně dostatečně saturovaná zvukem a přitom zpětně do kaple neprostupná. Dá se přivřít. Ale je to zas útočiště asi především pro ty rostomilé "pidižvíky", kteří jsou zatím nekoordinovatelní.

Chtěl bych vystřihnout velkou poklonu rodičům, co připravují programy dětských bohoslužeb v KCMT. Děkuji vám. Jste velkou podporou pro rodiče ostatních dětí. Pro vás, co máte děti zhruba ve věku 4-7 let, ano slyšíte dobře, právě pro vaše děti je stavěn a určen program v neděli na bohoslužbě v půldesáté v suterénní klubovně. To ale neznamená, že tam nemůžete přijít se starším či mladším dítětem, nikdo nebude vyhozen. Jen musí být jasno, pro který věk se snaží naši rodiče připravit srozumitelný program. A zároveň prosím o velké úsilí zanechávat již starší děti na bohoslužbě nahoře, protože není možné dělat takovou nedělní katechezi pro např 60-70 dětí ani pro větší věkové rozpětí. To ta prostora ani rodiče připravující program nemohou dát. Věřte mi že vím o čem mluvím, neboť jsem připravoval s pomocníky dětské programy i pro 500-900 dětí. (Čtete správně, není to překlep.)

Pro vás, kdo máte děti kluky cca od 6 let (je to trochu individuální), kteří mají zpravidla větší potřebu aktivity, vám může velmi pomoci, že mohou chodit ministrovat. Ubude vám hned jedno či dvě robátka a starší ministranti se o ně postarají.

Všechno, co jsem napsal, je orientační a snad podnětem pro naši práci s dětmi a výzvou k vzájemné ohleduplnosti. Doufám, že jsem vás nikoho moc nenaštval, ale přišlo mi toto téma důležité, protože je pravda, že jsem se veřejně zastal od oltáře rodičů a je stejně tak pravda, že se musím zastat těch, kdo občas pro rachot neslyší vlastního slova. Věřím a doufám, že dětí bude přibývat a pokud nebudeme skoupí na svědectví našemu okolí, že bude přibývat i katechumenů a naše farnost bude zdravá a ohleduplná, jednoduše takové přístřeší pro každou duši.

Předchozí měsíc
Následující měsíc
Po Út St Čt So Ne
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30    

Příprava na manželství 2018-19

2018-priprava na manželství-plakát

Neváhejte, ale urychleně využijte.

KCMT - liturgie
KCMT - liturgie
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT - sál s výhledem na terasu
KCMT - sál s výhledem na terasu
uvedení nového kaplana
uvedení nového kaplana
KCMT- foto hotel Kupa
KCMT- foto hotel Kupa
sv. František
sv. František
Velikonoce
Velikonoce
Komunitní centrum Matky Terezy
Facebook Předchozí Další