TVÁŘE VYSOČINY. Obrazy z letního plenéru
Výstava představuje výtvarnou tvorbu - krajinomalbu, jež vzešla ze dvou loňských
několikadenních pobytů na Pelhřimovsku. Práce vznikly přímo v krajině, v místech, jež
zachycují a autenticky vystihují atmosféru, klima a prostředí Vysočiny, její malebný
charakter a prostou, ale také nevšední krásu přírody.
Každý ze čtyř zastoupených autorů hledá vlastní pojetí motivu a zpracovává svůj
niterný výtvarný prožitek v intenzitě, v jejímž odrazu se zhmotňuje tvůrčí vize dokládající
malířovu schopnost vnímat, vstřebávat, přehodnocovat a propojovat vnější podněty. To, co na něho působí, co jej obklopuje, co v něm probouzí touhu vyznat se ze svých pocitů a myšlenek a vyjádřit a uchovat podstatu okamžiku, který můžeme vyjmout z konkrétního života a dané přítomnosti, mu umožňuje nalézt vlastní formu a osobitý styl, jimiž nazírá na bezprostřední skutečnost. Viděné se pojí s osobní zkušeností, vlastní představou, fantazií nebo také vzpomínkou, do nichž se promítá nálada, povaha a duševní stav a zrání výtvarníka ve chvíli vzniku obrazu. Dobře si toho povšimneme, když porovnáme ztvárnění jednoho a téhož záběru krajiny, avšak v pohledu dvou autorů, tedy když můžeme napřímo pozorovat projevy dvou různých individualit. Hutná barevná pasta a úsilí o plastičnost a pevný rámec obrazové plochy plynule přecházejí v poeticky snové, pastelové tóny jemných nuancí a barevných přechodů, uvolněný rukopis poskytuje ladné a měkké křivky, tvar pozbývá precizní naléhavosti. Jednou se klade zvýšený důraz na atmosférický účinek světla a vzduchu, kterým se potlačuje povšechný charakter a obecný význam místa a optika se mísí s iluzí, podruhé tvůrce vyzdvihuje konkrétní ráz a podobu krajiny způsobem, který dává vyniknout rytmické kresbě a názorně předmětným prvkům.
Zaznamenáme různé podoby dne a proměny počasí, kdy chladné a sychravé ráno střídá ostrý žár letního slunce, následuje oblačnost s mlhou a deštivými přeháňkami či teplý podvečer s obrysem měsíce. Krajina přechází od prvního plánu k horizontu a mezitím pozorujeme domky, stodoly a selská stavení, kopce, pole, lesy a louky, jednotlivé stromy, dálné obzory, vysokou klenbu oblohy. Je to výpověď o poznání jednoho malého úseku Vysočiny na vrcholu léta, jejíž tvář a krajina se na počátku srpna oddávají času žní a nakonec spějí až k prvním náznakům blížícího se podzimu, kdy již počíná foukat ze strnišť, ale v očekávání jsou ještě dny léta babího.
Vystavený soubor svědčí nejen o výtvarných schopnostech autorů, ale i o jejich vzájemné pospolitosti, tvůrčí pohodě, cílevědomosti a zdravém odhodlání čelit novým výzvám, jež tříbějí ducha a dávají možnost širšího a ucelenějšího pohledu na svět.
