Dá se říci, že idea je tedy jasná. Bůh vtělený v dějinách. Stvořitel uprostřed stvoření. Tak jako Bůh přišel do světa a stal se člověkem, tak v historii církve byli křesťané přítomni se svojí vírou a dokonce se svými stavbami jako součást společnosti. Tak se k tomu stavíme i dnes.
Byly doby, kdy kostely byly útočištěm v dobách nebezpečí, byly doby, kdy kostely byly kolébkami vzdělanosti a umění. I dnes, pokud je třeba postavit kostel na sídlišti, má splňovati podobné parametry, byť v jiných souřadnicích času a tedy i potřeb.
Komunitní centrum (dále jen KC) je svojí ideou otevřeno pro všechny, kdo jsou synchronní s křesťanskými hodnotami, byť nemusí být členy církve či aktivními věřícími. Chce být službou místní komunitě v duchu křesťanském. Chce být zázemím pro komunitu Jižního města, aby žila a vytvářela vztahy v dnešním anonymním světě.
De facto je to velmi podobné tomu, co přinášely první křesťanské komunity do světa řeckořímského.