2020-Bohoslužby o velikonočních svátcích-během pandemie
Jak můžeme prožít Bílou sobotu?
Od soumraku Velkého pátku do svítání o Velikonoční neděli Bůh nechal celé stvoření ve stavu zmatku a čirého zoufalství.
Víme úplně jistě, že rodina a celé Ježíšovo okolí bylo zděšené. Jan píše, že „se učedníci kvůli strachu z židovských představených sešli za zavřenými dveřmi“ (20, 19), a v apokryfním Petrově evangeliu čteme, že se úřady aktivně snažily Kristovy následovníky pochytat. Učedníci se báli a kromě toho pociťovali hluboký zmatek. Byli snad celé ty tři roky tak krutě klamáni? Nebyl Ježíš nějaký pouhým prorokem a ne Kristem? A co všechny ty zázraky, všechny ty důkazy? Nepředpověděl snad něco takového? Ale Bůh by přece nedopustil, aby byl Jeho Syn ukřižován!
Sám Kristus na kříži svědčí o tom,
co znamená „když Bůh mlčí“
„Bílou sobotu“ prožila řada nejvýznamnějších světců v historii, počínaje sv. Janem od Kříže a konče Matkou Terezou. Matka Tereza zemřela v Kalkatě ve věku 87 let. Po její smrti byly shromážděny její zápisky a mnozí lidé byli jejími slovy šokováni. Tato řeholnice a laureátka Nobelovy ceny za mír v sobě nosila vnitřní boje a zmatky, i když navenek její víra působila tak neochvějně. Například víme, že v roce 1958 Matka Tereza napsala: „Můj úsměv je jako velký plášť, který zakrývá celou řadu bolestí… [Lidé] si myslí, že moje víra, moje naděje a moje láska přetékají a že mé srdce je plné důvěrného vztahu s Bohem a propojení s Jeho vůlí. Kdyby tušili, jak je to doopravdy.
